David Černý je rozhodně nepřehlédnutelná osobnost českého současného umění. Jeho úspěch spočívá nejen v tom, že si umí zařídit patřičnou reklamu, ale také v tom, že je výborný sochař. Má schopnost odhadnout, kdy a kde své představy uskutečnit. U určité části národa mívají pozitivní, u jiné zas negativní odezvu. Ale většinou je odezva vždy velmi prudká.
Ti, kteří pamatují závěr 80. a počátek 90. let, tedy doznívání nebo spíš agonii komunistického režimu a sametovou revoluci, jistě nezapomenou na jeho první sochu, která vzbudila rozruch: všichni, kteří procházeli pražským Staroměstským náměstím, si chtě nechtě museli všimnout jeho sochy Quo vadis – trabantu na sloních nohách, který symbolizoval hromadný odchod východních Němců přes pražskou západoněmeckou ambasádu v létě a na podzim roku 1989, kteří své trabanty nechávali stát v našem hlavním městě.
Originál je nyní v Lipsku, bronzový odlitek je umístěn na zahradě německého velvyslanectví v Praze, kde připomíná pád všech komunistických vlád střední a východní Evropy.
