Až o Evropě bude se v paměti budoucího lidstva mluviti tak, jako my dnes mluvíme o zaniklé Atlantidě, tehdy nad místem, kde bývala Evropa, bude se vznášet jediný světlý stín – Tolstoj.
Uvedená věta není zrovna malá poklona, navíc ten, kdo ji vyslovil – Otakar Březina –, sám jistě nebyl žádný prostřední lichotník, ale mistr spisovatelského cechu, který věděl, o čem mluví.
Jiná těžká váha zmíněné odbornosti, Ernest Hemingway, to možná ještě zvýrazňuje, když po chvástání, koho všeho již porazil, dodává: „Nic mě však nedonutí nastoupit do ringu proti p. Tolstému, leda že bych ztratil rozum nebo dosáhl nesrovnatelné dokonalosti.“
Lev Nikolajevič je takto skutečně tím, kdo by mohl i budoucím kolegům doslova vyrážet tužku z ruky – proč vůbec psát, když norma dokonalosti již chodila po tomto světě, a lze se jí většinou jen velmi vzdáleně přibližovat.
