Autorem této knihy je Adam Zamoyski, historik pocházející ze starého polského šlechtického rodu Zámojských, narozený ovšem v New Yorku a žijící v Británii. A popisuje ji velmi podrobně, byť ne zcela nestranně: autorovy hodnotící soudy zkrátka odrážejí jeho původ: v létě 1920 se podle něj budoucnost ocitla v rukou samouka, polského generála Józefa Piłsudskiho velícího „špatně vyzbrojenému, dezorganizovanému vojsku“, a „aristokratického ruského nihilisty“ Lenina v čele „improvizované, do hadrů oblečené, leč nebezpečné hordy“.
Při takto bídné výzbroji úspěchu polské strany výrazně napomohla nejednotnost Rudé armády, fakt, že se Polákům podařilo prolomit ruské kódy, takže na počátku roku 1920 už mohli poslouchat všechny radiostanice v západním Rusku, a také to, že polské služby monitorující radiovysílání později přešly od naslouchání ruské síti radiostanic k jejich rušení. Velitel západní fronty Tuchačevskij tak byl od chvíle, kdy Piłsudski zahájil rozhodující ofenzivu, odtržen od dění.
