Meziplanetární cesty přinesou mnohá nebezpečí, která lze při „skocích“ na oběžnou dráhu naprosto zanedbat. Většina rizik plyne ze samotné délky letu. S konvenčními raketovými motory by cesta k nejbližším vesmírným sousedům Marsu či Venuši trvala hodně přes rok. Když se k tomu připočte vlastní pobyt na planetě a cesta zpět, vychází délka mise nejméně na tři roky.
Už od šedesátých let se zkoumá vliv stavu beztíže na zdravotní stav kosmonautů. Za každý měsíc se hustota kostí sníží zhruba o procento. Také svalová hmota při pobytu ve vesmíru ubývá. S tím se však trénovaná posádka bude zřejmě schopná vyrovnat, stejně jako s důsledky dlouhodobé izolace.
Nebezpeční přichází ze Slunce
Mnohem horším nepřítelem pro zdraví kosmonautů budou různé druhy radiace. Na Slunci dochází v nepředvídatelných intervalech k erupcím, které doprovází výron elektricky nabitých částic. Nebezpečné vysokoenergetické záření přichází i ze vzdálenějších koutů vesmíru.
Výzkum týmu vedeného Bernardem Rabinem z University of Maryland v americkém Baltimore nově prokázal, že vesmírné záření může také ovlivnit funkci mozku, informuje časopis New Scientist.
Rabin prováděl pokusy na krysách, z výzkumu financovaného agenturou NASA vyplynulo, že pokusná zvířata vystavená proudu těžkých částic dosahují horších výsledků při hledání cesty v bludištích. Ozáření hlodavci byli také méně pozorní a snadněji podléhali stresu.
Dávka o úrovni 0,5 graye, kterou krysy dostávaly, přitom není příliš vysoká. Tato intenzita záření neovlivnila průměrnou dobu života pokusných zvířat.
Mozek krys a lidí se samozřejmě liší. Vliv záření na schopnosti kosmonautů bude pravděpodobně menší mimo jiné i proto, že krysy zasáhla celá dávka radiace najednou, zatímco kosmonauti budou podobné hodnoty absorbovat po několik let. Rizika nepominou ani na povrchu rudé planety. Přístroje americké sondy Mars Odyssey před časem zaznamenaly, že povrch planety je vystaven poměrně intenzivnímu kosmickému záření.
V plánech mise na Mars bude tedy muset hrát ochrana proti radiaci důležitou roli. Musí existovat výstražný systém, který kosmonautům oznámí nebezpečí s dostatečným předstihem a umožní jim schovat se do úkrytu. Pravděpodobnost, že kosmickou loď při meziplanetární misi nebezpečná dávka vysoce energetických částic zasáhne, je mnohem vyšší než při letu na Měsíc. A i tehdy nebylo daleko ke katastrofě. Posádku Apolla 17, poslední lodi, která na Měsíci přistála, „minula“ nebezpečná sprška jen o několik týdnů. Pokud by kosmonauti byli v době erupce na povrchu Měsíce, neměli by šanci.
Už od šedesátých let se zkoumá vliv stavu beztíže na zdravotní stav kosmonautů. Za každý měsíc se hustota kostí sníží zhruba o procento. Také svalová hmota při pobytu ve vesmíru ubývá. S tím se však trénovaná posádka bude zřejmě schopná vyrovnat, stejně jako s důsledky dlouhodobé izolace.
Nebezpeční přichází ze Slunce
Mnohem horším nepřítelem pro zdraví kosmonautů budou různé druhy radiace. Na Slunci dochází v nepředvídatelných intervalech k erupcím, které doprovází výron elektricky nabitých částic. Nebezpečné vysokoenergetické záření přichází i ze vzdálenějších koutů vesmíru.
Výzkum týmu vedeného Bernardem Rabinem z University of Maryland v americkém Baltimore nově prokázal, že vesmírné záření může také ovlivnit funkci mozku, informuje časopis New Scientist.
Rabin prováděl pokusy na krysách, z výzkumu financovaného agenturou NASA vyplynulo, že pokusná zvířata vystavená proudu těžkých částic dosahují horších výsledků při hledání cesty v bludištích. Ozáření hlodavci byli také méně pozorní a snadněji podléhali stresu.
Dávka o úrovni 0,5 graye, kterou krysy dostávaly, přitom není příliš vysoká. Tato intenzita záření neovlivnila průměrnou dobu života pokusných zvířat.
Mozek krys a lidí se samozřejmě liší. Vliv záření na schopnosti kosmonautů bude pravděpodobně menší mimo jiné i proto, že krysy zasáhla celá dávka radiace najednou, zatímco kosmonauti budou podobné hodnoty absorbovat po několik let. Rizika nepominou ani na povrchu rudé planety. Přístroje americké sondy Mars Odyssey před časem zaznamenaly, že povrch planety je vystaven poměrně intenzivnímu kosmickému záření.
V plánech mise na Mars bude tedy muset hrát ochrana proti radiaci důležitou roli. Musí existovat výstražný systém, který kosmonautům oznámí nebezpečí s dostatečným předstihem a umožní jim schovat se do úkrytu. Pravděpodobnost, že kosmickou loď při meziplanetární misi nebezpečná dávka vysoce energetických částic zasáhne, je mnohem vyšší než při letu na Měsíc. A i tehdy nebylo daleko ke katastrofě. Posádku Apolla 17, poslední lodi, která na Měsíci přistála, „minula“ nebezpečná sprška jen o několik týdnů. Pokud by kosmonauti byli v době erupce na povrchu Měsíce, neměli by šanci.
