Gigantický ledovec nesoucí označení B-15A se náhle rozpadl u břehů Antarktidy v říjnu roku 2005. Zbyl z něj půltucet menších ledovců a jeho zánik se často dával do souvislosti s globálním oteplením.
Krátce poté, co satelity zaznamenaly zánik obra, startoval z antarktické základny McMurdo hydroplán, aby z jednoho úlomku v ledové mase zachránil měřicí přístroje. Vědci jejich prostřednictvím sledovali osudy B-15A déle než rok.
„Byl to nadlidský výkon,“ vzpomíná na dobrodružný let geofyzik Douglas MacAyeal z University of Chicago. „Piloti nacpali kabinu letadla sudy s palivem. Během letu několikrát přistáli, přečerpali benzin ze sudů do nádrží v křídlech a pak zas letěli dál.“
Záznamy ze zachráněných přístrojů ukázaly, že už 12 hodin před rozpadem se dostal ledovec do pohybu. Ledová hora dlouhá 100 kilometrů a široká 30 km se zvedala a zase klesala o centimetr. Do stran „kmitala“ o plných deset centimetrů. Vědci pojali podezření, že ledovec rozhýbalo dmutí oceánu vyvolané silnou bouří. Z dat seizmometru spočítali polohu jejího centra.
„Spadly nám čelisti, když se ukázalo, že příčinou rozpadu ledovce byla bouře, ke které došlo o šest dní dříve v Aljašském zálivu, vzdáleném 13 500 kilometrů,“ přiznal MacAyeal. Šlo o první silnou bouři zimní sezony 2005 a 2006 a řádila v Aljašském zálivu skoro dva dny. Zvedala vlny do výše 12 metrů a hnala je na jih. Za dva dny dorazilo aljašské vlnobití k Havaji, kde dosáhlo výšky pěti metrů. Pak dorazily vlny k Antarktidě. Ledovec B-15A zastihly poblíž mysu Adare a ostrova Possession.
„Jsem přesvědčen, že B-15A byl v pozici, v jaké na něj měly vlny ten nejničivější účinek. Roztříštil se jako jemná skleněná číše pod účinky silného operního sopránu,“ říká americký vědec.
Podobné události nejsou zřejmě nijak vzácné. Aparatury zachráněné z ledovce B-15A zachytily dmutí antarktického moře vyvolané vzdálenými bouřemi z tropů i ze severní polokoule.
Ledovec B-15A vznikl v květnu 2000 rozlomením ledovce B-15, který měřil 300 krát 40 kilometrů a v době, kdy se odlomil od Rossova pobřežního ledovce, byl největší volně plující ledovec na světě.
„Jeho zrod byl výsledkem přírodních procesů a neměl nic společného s globálním oteplením či skleníkovým efektem,“ komentoval vznik rekordního ledovce B-15 australský oceánolog Neal Young. „Než se odlomil, sahal okraj Rossova ledovce nejdál na sever za posledních 100 let.“ Odlomení B-15 vrátilo okraj Rossova ledovce tam, kde se nacházel před 50 lety. Časté „telení“ ledovců a jejich následný rozpad bychom tedy neměli pokaždé hned spojovat se vzestupem teplot. Jde o velmi ošemetné důkazy.
Objektivně naměřené změny klimatu se ale pochopitelně projevují i v Antarktidě. Tento týden i jistá britská vědecká skupina zveřejnila výsledky, podle kterých se antarktické změny klimatu projevily na odtržení velkého ledovce z Larsenova pobřežního ledovce.
Místní zvýšení teplot asi o 5 stupňů Celsia vedlo ke změně pohybu větrných proudů a masivnímu pohybu teplého vzduchu do oblasti ledovce. To zrychlilo tvorbu trhlin, a nakonec vedlo k odtržení ledovce, který by se za nezměněných teplost patrně „neotelil“.
Krátce poté, co satelity zaznamenaly zánik obra, startoval z antarktické základny McMurdo hydroplán, aby z jednoho úlomku v ledové mase zachránil měřicí přístroje. Vědci jejich prostřednictvím sledovali osudy B-15A déle než rok.
„Byl to nadlidský výkon,“ vzpomíná na dobrodružný let geofyzik Douglas MacAyeal z University of Chicago. „Piloti nacpali kabinu letadla sudy s palivem. Během letu několikrát přistáli, přečerpali benzin ze sudů do nádrží v křídlech a pak zas letěli dál.“
Záznamy ze zachráněných přístrojů ukázaly, že už 12 hodin před rozpadem se dostal ledovec do pohybu. Ledová hora dlouhá 100 kilometrů a široká 30 km se zvedala a zase klesala o centimetr. Do stran „kmitala“ o plných deset centimetrů. Vědci pojali podezření, že ledovec rozhýbalo dmutí oceánu vyvolané silnou bouří. Z dat seizmometru spočítali polohu jejího centra.
„Spadly nám čelisti, když se ukázalo, že příčinou rozpadu ledovce byla bouře, ke které došlo o šest dní dříve v Aljašském zálivu, vzdáleném 13 500 kilometrů,“ přiznal MacAyeal. Šlo o první silnou bouři zimní sezony 2005 a 2006 a řádila v Aljašském zálivu skoro dva dny. Zvedala vlny do výše 12 metrů a hnala je na jih. Za dva dny dorazilo aljašské vlnobití k Havaji, kde dosáhlo výšky pěti metrů. Pak dorazily vlny k Antarktidě. Ledovec B-15A zastihly poblíž mysu Adare a ostrova Possession.
„Jsem přesvědčen, že B-15A byl v pozici, v jaké na něj měly vlny ten nejničivější účinek. Roztříštil se jako jemná skleněná číše pod účinky silného operního sopránu,“ říká americký vědec.
Podobné události nejsou zřejmě nijak vzácné. Aparatury zachráněné z ledovce B-15A zachytily dmutí antarktického moře vyvolané vzdálenými bouřemi z tropů i ze severní polokoule.
Ledovec B-15A vznikl v květnu 2000 rozlomením ledovce B-15, který měřil 300 krát 40 kilometrů a v době, kdy se odlomil od Rossova pobřežního ledovce, byl největší volně plující ledovec na světě.
„Jeho zrod byl výsledkem přírodních procesů a neměl nic společného s globálním oteplením či skleníkovým efektem,“ komentoval vznik rekordního ledovce B-15 australský oceánolog Neal Young. „Než se odlomil, sahal okraj Rossova ledovce nejdál na sever za posledních 100 let.“ Odlomení B-15 vrátilo okraj Rossova ledovce tam, kde se nacházel před 50 lety. Časté „telení“ ledovců a jejich následný rozpad bychom tedy neměli pokaždé hned spojovat se vzestupem teplot. Jde o velmi ošemetné důkazy.
Objektivně naměřené změny klimatu se ale pochopitelně projevují i v Antarktidě. Tento týden i jistá britská vědecká skupina zveřejnila výsledky, podle kterých se antarktické změny klimatu projevily na odtržení velkého ledovce z Larsenova pobřežního ledovce.
Místní zvýšení teplot asi o 5 stupňů Celsia vedlo ke změně pohybu větrných proudů a masivnímu pohybu teplého vzduchu do oblasti ledovce. To zrychlilo tvorbu trhlin, a nakonec vedlo k odtržení ledovce, který by se za nezměněných teplost patrně „neotelil“.
