Chemikálie činí z ryb psance

Jedovaté látky v řekách a jezerech zdaleka neškodí jen v koncentracích, kdy už ryby plavou břichem vzhůru. Ryby zasažené i velmi malou dávkou některých chemikálií mění výrazně své chování.

Ryby nedobrovolně berou koktejl z léků

Většina léků, které užíváme na nejrůznější nemoci, odchází z našeho těla a skončí v odpadních vodách. S nimi putuje lék přes čističky až do řek a moří. Koncentrace léků ve vodách poblíž lidských sídel proto stále rostou. Američtí farmakologové odhalili v těle sumečků z texaských řek aktivní složky hojně užívaných antidepresiv Prozac a Zoloft. Stejně dopadly i norské výzkumy, které prokázaly v moři u Tromsö ibuprofen užívaný k tišení bolesti a léky proti epilepsii. Účinné složky těchto léků se vyskytují v mozku, játrech i svalovině ryb. Naštěstí pro rybáře a konzumenty jsou koncentrace léků ve svalovině zdaleka nejnižší a člověk nedokáže sníst tolik rybího masa, aby dostal do těla dávky, jež by z lékařského hlediska stály za řeč. Otázkou ale zůstává, co dělají tyto léky s rybami a dalšími vodními živočichy. Velkou neznámou představují jejich vzájemné interakce. Člověk ví, že nemá některé léky užívat současně. Ryby si však nemohou vybírat.

Není divu: ryby používají nejrůznější molekuly k vzájemné komunikaci. Je to pro ně spolehlivější způsob přenášení zpráv než zrakové signály, které jsou ve zvířené vodě snadno k přehlédnutí.

Chemické znečištění vnáší do chemické komunikace chaos. Rybám motají hlavu například látky běžně se vyskytující ve vodě spláchnuté při deštích z intenzivně obhospodařovaných polí. Tyto látky narušují schopnost samic některých ryb rozeznat chemický signál samce jejich vlastního druhu. Samice popletené znečištěnou vodou se pak pokoušejí třít se samci cizích druhů.

Kanadští ekologové Ashley Ward a Suzanne Currieová z Mount Allison University sledovali, jak narušuje komunikaci mezi rybami látka zvaná 4-nonylfenol. Někdy se používá při výrobě šamponů a mýdel. V průmyslu má i další uplatnění. Ke slovu přichází například při čištění odpadních vod. Ve vysokých koncentracích je 4-nonylfenol jedovatý, v nižších mívá účinky pohlavních hormonů.

Páchnoucí jedinec ztratí kamarády
Ward a Currieová odchytili několik halančíkovců druhu Fundulus diaphanus z jezera, kde je voda znečištěná 4-nonylfenolem, a pustili je do jedné nádrže s halančíkovci, kteří žili v čisté vodě. Tyto ryby se rády shlukují do velkých hejn čítajících i stovky kusů. Pokusné ryby však ze svého společenství vyloučily halančíkovce pocházející z kontaminovaných vod. „Ryby se nechtějí družit s jedinci páchnoucími nonylfenolem,“ shrnula výsledky studie Suzanne Currieová.

V hejnech jsou ryby mnohem více v bezpečí před dravci. Vyloučení z rybího kolektivu má proto pro postižené jedince dramatické následky. „Všechno, co mění život ryb, je pro ně nebezpečné, protože to zvyšuje riziko, že je něco sežere,“ říká Ashley Ward.

Ryby načichnou touto chemikálií velmi rychle. Záruku vyloučení z rybího společenství dává už hodinový pobyt ve vodě, která obsahuje v každém litru pouhých 0,5 mikrogramu 4-nonylfenolu. To odpovídá nejnižším koncentracím ve vodě odtékající z čističek. Přečištěná voda může obsahovat 4-nonylfenolu až sedmsetkrát více.

Currieovou a Warda zajímalo, zda se na účincích 4-nonylfenolu podílí jeho schopnost působit jako pohlavní hormon. Vystavili proto ryby účinkům odpovídajících koncentrací pohlavního hormonu estradiolu a sledovali, jak je přijme rybí hejno, jež se s hormonem ve vodě nestřetlo. Ryby z hormonální lázně byly přijaty bez potíží. Nonylfenol zjevně motá rybám hlavy nějakým jiným trikem.

Studie zveřejněná ve vědeckém časopise Proceedings of the Royal Society odhalila mezeru v zákonech, kterými chráníme přírodu před chemickým znečištěním. Limity pro výskyt chemikálií v životním prostředí jsou často odvozeny od koncentrací, které mají na organismy přímý toxický efekt. Chemické látky ale mohou měnit chování živočichů i v mnohem nižších koncentracích a vystavují je zvýšenému riziku.