Revoluci v kriminalistice slibuje studie zveřejněná ve vědeckém časopisu Current Biology týmem genetiků pod vedením Marka Joblinga z University of Leicester. Vědci využili skutečnosti, že se v Británii, stejně jako ve většině evropských zemí, dědí příjmení „po meči“.
Spolu s ním dědí syn od otce i část dědičné informace určující mužské pohlaví, tzv. chromozom Y. Teoreticky by tak měli všichni nositelé příjmení zdědit mužský chromozom dávného zakladatele rodu.
Komplikace s Nováky
Skutečnost má k tomuto ideálu daleko. Některá příjmení vznikala v historických dobách mnohokrát nezávisle na sobě. Například příjmení Smith nesou potomci dávných kovářů a jejich první nositelé měli různé typy chromozomu Y.
Dnešní Smithové proto tvoří s ohledem na „profil“ chromozomu Y velice různorodou populaci. Do dědění chromozomu Y spolu příjmením vnáší chaos například i zplození nemanželského syna, který zdědí chromozom Y biologického otce, ale nenese jeho příjmení.
Pomoc v beznadějných případech
Vědci z Joblingova týmu zjistili, že v Británii přesto provází jméno určitou variantu chromozomu Y u nečekaně vysokého podílu populace. Náhodně vybrali 150 dvojic mužů se stejným příjmením a provedli analýzu jejich „mužské porce“ DNA.
Zjistili, že bezmála čtvrtina nesla shodný chromozom Y zděděný po dávném předkovi.
Britští kriminalisté hodlají vytvořit databázi ze zhruba 40 000 příjmení a k nim přiřazených profilů chromozomu Y. Doufají, že jim registr pomůže při řešení složitých případů.
Ročně dojde ve Velké Británii zhruba ke 45 vraždám, u nichž nemá policie jediné vodítko pro pátrání pro pachateli. U znásilnění se počet podobně beznadějných případů pohybuje kolem 350. Kdyby byly na místě činu nalezeny stopy umožňující analýzu dědičné informace pachatele, mohli by kriminalisté srovnat „profil“ chromozomu Y pachatele s profily v registru a vytipovat podle něj užší okruh pachatelů.
Past na desítku vrahů
DNA lze získat například z krve, vlasů, slin či spermatu. Kdyby se takové stopy podařilo získat, policisté by se při hledání pachatele zaměřili na muže s příjmením, jaké se obvykle dědí s chromozomem Y daného profilu.
Jobling odhaduje, že by tak policie každoročně získala vodítko pro odhalení 10 vrahů a 60 pachatelů znásilnění. Metoda pachatele neusvědčí, ale poskytne vyšetřovatelům vodítko v situacích, kdy se nemají čeho chytit. Ve spolupráci s dalšími kriminalistickými postupy půjde o mocnou zbraň.
Metodu však nelze použít ve všech zemích. Například Islanďané vytvářejí příjmení syna od křestního jména otce příponou -son a příjmení se tam spolu s chromozomem Y po otci nedědí.
Ukaž mi svou DNA a já ti řeknu, kdo jsi
Geny už snad mohou za všechno: podle průzkumu mezi občany Británie dokonce údajně dokáží (s jistou mírou pravděpodobnosti) prozradit příjmení neznámé osoby.
Britští vědci, kteří ověřovali, zda a nakolik jsou některá jména geneticky daná, sice tvrdí, že příbuznost mezi majiteli nejrozšířenějších příjmení lze vysledovat jen těžko (například obvyklé anglické jméno Smith je „nome omen“, protože znamená také kovář), ovšem neobvyklá příjmení můžeme prý vystopovat „po meči“ (na základě znaků na chromozomu Y) až k několika původním majitelům.
