Fyzikové Ruben Zakine a Michael Benzaquen z pařížské École Polytechnique se ji pokusil najít. Začali experimentem. Nasypali 613 pistácií do odměrného válce.
Nechávali je do něj padat volně, bez jakéhokoliv zásahu nebo protřepávání. Získali tak představu o základní hustotě oříšků. Pak pistácie snědli a zopakovali pokus s jejich slupkami.
Zbytky vyloupaných pistácií zabraly 73 procent jejich původního objemu. Po protřepání se povedlo snížit objem slupek na 53 procent. To znamená, že na slupky vám při pojídání pistácií stačí miska jen o něco o víc než poloviční velikosti. Když se vědci snažili výsledky měření matematicky popsat, uspěli jen částečně.
V jejich modelu představovaly jednotlivé pistácie elipsoidy. Jde o tvar, který vznikne splácnutím koule. Shoda matematického modelu se skutečně naměřenými daty vyšla jen okolo devadesáti procent.
Iracionální počty: kolik místa potřebujete na „puclíky“? Vědci už znají odpověď |
Badatelé přičítají rozdíl drobným odlišnostem ve tvaru jednotlivých pistácií. Oproti navlas stejným elipsoidům je totiž každá z nich trochu jiná.
Matematika se s problémy podobnými tomu pistáciovému potýká už delší dobu. Účelem bývá vymyslet, jak dané tvary nacpat do omezeného prostoru co nejhustěji.
Zadání může také znít, jak zabalit všechny objekty do nejmenšího možného množství kontejnerů. Abstraktní úlohy mají mnohdy přímý vztah k potížím řešeným ve skutečném světě.
Občas se uplatňují v oblastech, které by mnoho lidí napoprvé nenapadly. Kromě balení zboží nebo cpaní odpadků do koše to může být třeba efektivní zálohování dat, dělení počítačových sítí do menších podjednotek nebo návrh čipů.
Vedle dvojrozměrných nebo trojrozměrných objektů je možné řešit i balení vícerozměrných tvarů. Mohou být v jiném typu prostoru než v lidské mysli nejbližšímu eukleidovskému.
