Astronomům se podařilo potvrdit domněnku o původu planet, kterou jako první vyslovil už před dvěma staletími slavný německý filozof Immanuel Kant. Podle něj sluneční soustava vznikla smrštěním obří pramlhoviny. Centrální oblast se gravitací zahustila natolik, že vznikla hvězda. Planety se postupně zformovaly z plynu a prachu obíhajícího kolem mladé hvězdy ve větší vzdálenosti.
Kantovu myšlenku rozpracoval francouzský matematik Pierre Laplace. Stala se nejuznávanější hypotézou popisující vznik planetárních soustav. Mluvil pro ni hlavně fakt, že všechny planety sluneční soustavy obíhají ve stejné rovině. Jedinou výjimku tvořilo Pluto, což byl jeden z důvodů, proč před nedávnem o svůj planetární status přišlo.
Spekulace, která se potvrdila
Kantova-Laplaceova hypotéza se nemohla opřít o žádná přímá pozorování. „Planetotvorný“ disk už totiž dávno „odfouklo“ záření probuzeného Slunce. A získat důkaz pozorováním vzdálených hvězd? To dlouho znělo jako science fiction.
Prudký vývoj pozorovacích technik, v němž hlavní roli hrála adaptivní optika a vypuštění první vesmírné observatoře, situaci dramaticky změnilo. Zatímco před dvaceti lety neměli astronomové ještě důkaz o existenci jediné planety mimo sluneční soustavu, dnes už vědí nejméně o dvou stovkách cizích světů. A díky pozorování té nejbližší známé, plynného obra obíhajícího kolem hvězdy Epsilon Eridani, mohli astronomové sledovat přímo zrod planet.
Epsilon Eridani je hvězda připomínající naše Slunce. Je od něho vzdálena deset a půl světelného roku. Nepatrné odchylky v pohybu astronomům už před šesti lety prozradily, že kolem Epsilon Eridani obíhá masivní planeta o hmotnosti jednoho a půl Jupitera.
Pohled na cizí svět? Možná už za rok
Na Epsilon Eridani se za poslední roky mnohokrát zaměřil jak Hubbleův teleskop, tak největší dalekohledy pozemských observatoří. Vyzbrojeni získanými údaji mohli vědci vedení Fritzem Benedictem a Barbarou E. McArthurovou z University of Texas v Austinu poprvé ukázat, že planeta obíhá ve stejné rovině jako plochý disk z plynu a prachu. Disk i dráha planety zaujímají vzhledem k rovině, ve které obíhá Země, úhel 30 stupňů, uvádějí Benedict a McArthurová ve studii, kterou otiskne listopadové číslo časopisu Astronomical Journal.
Astronomové s pomocí Hubbleova dalekohledu pozorovali Epsilon Eridani po tři roky, a mohli tak sledovat vliv neviditelné planety po téměř polovinu doby jejího oběhu. Změna polohy hvězdy, vyvolaná gravitací planety, je nepatrná. „Citlivé navigační senzory Hubbleova teleskopu naměřily posun, který odpovídá šířce jednoeurové mince pozorované ze vzdálenosti 1200 kilometrů,“ uvedl Fritz Benedict. I to však k určení dráhy planety stačilo.
Je jisté, že přímo na obří planetě nemůže existovat život, jaký známe. Šanci však poskytují případné měsíce. Ale vzhledem k protáhlé dráze planety by výkyvy klimatu byly extrémní. Astronomové doufají, že by se s pomocí Hubbleova teleskopu a nejcitlivějších pozemských dalekohledů mohlo podařit získat i snímek samotné planety. Vzhledem k aktuální poloze oběžnice to nyní není možné. Šance se ale naskytne už v roce 2007.
