Lidovky.cz: Z jakého důvodu vzniklo Centrum Invenio?
Zhruba posledních deset let pracuji s kolegy Šárkou Portešovou, Ondřejem Strakou a mnoha dalšími na identifikaci a podpoře nadaných dětí. Poslední roky jsme primárně strávili prací na diagnostickém systému Invenio.
A protože jsme v té době působili výhradně v akademickém prostředí, stále jsme přemýšleli, jestli nezaložit nějakou organizaci, která by byla blíž praxi. Akademická práce je fajn, ale často je hodně zaměřená spíš na výuku a výzkum. My jsme přitom měli chuť být blíže konkrétním dětem.
V té době se s námi spojila Nadace RSJ, která se dlouhodobě a systematicky věnuje podpoře nadaných dětí, a nabídli nám, abychom založili Invenio – Národní centrum podpory nadání, které bude poskytovat diagnostiku, podporu, vzdělávání učitelů a další služby. Potkalo se to s naší chutí a úvahami a teď po dvou letech příprav se centrum probouzí k životu a začne se postupně otevírat světu.
Lidovky.cz: Jaké služby bude centrum poskytovat?
Máme velké plány. Problémem jsou ale zdroje, takže jsme Nadaci RSJ velmi vděční za jejich podporu. Musíme se ale ještě zamýšlet i nad dalším financováním, protože plánů je hodně, a to bude do budoucna znamenat rozšiřování týmu. Proto budou i služby centra nabíhat postupně tak, jak se nám bude dařit je finančně zabezpečit.
Ze začátku bychom se chtěli věnovat především diagnostice. Ať už té plošné prostřednictvím systému Invenio, nebo individuální, což by znamenalo, že se rodič s dítětem přihlásí k nám do centra a tam projde komplexní diagnostikou, na níž bude navazovat poradenství – jak s dítětem pracovat doma i ve škole, doporučení rozvoje a podobně.
Jako specializované pracoviště máme možnost se ponořit do tématu hlouběji než třeba pedagogicko-psychologické poradny, byť bychom i s nimi rádi spolupracovali. Naším přáním je přitom poskytovat dlouhodobou podporu nejen dítěti, ale celé rodině.
Plánujeme spolupracovat i s psychiatry a klinickými psychology, pokud by se u dítěte objevily nějaké závažnější psychické potíže. A od toho se pak odvíjí i další služby centra. Chtěli bychom například poskytovat vzdělávání pro učitele, lékaře, školní psychology a další odborníky.
Expert Mensy: Nadané děti jsou v Česku masově zadupávané do prachu. Hrozí jim deprese |
Lidovky.cz: Už jsme několikrát zmínili testy Invenio. Můžete ve stručnosti shrnout, o co se jedná?
Komplexní diagnostický systém Invenio vznikl na Masarykově univerzitě na Fakultě sociálních studií. Je to baterie testů, které mají podobu jednoduchých počítačových her zadávaných plošně ve školách na počítači nebo na tabletech.
Můžete si to představit jako jednoduchou logickou hru nebo aplikaci. Děti si nasadí sluchátka, ve kterých slyší veškeré instrukce. Prochází příběhem, ve kterém objevují různé vesmírné planety a kde je provází robotický pes Vincent van Dog.
Snažili jsme se, aby bylo testování pro děti zajímavé. Chtěli jsme totiž, aby se ho mohly zúčastnit všechny děti v běžných třídách. Tím pádem je velmi důležité pokusit se odstranit testovou úzkost.
Každý test je zaměřený na nějakou schopnost – logické myšlení, prostorové schopnosti, paměť, pracovní tempo, matematické schopnosti apod. Výsledkem je automaticky generovaná zpráva pro rodiče s informací o tom, jak dítě dopadlo, jaký je profil jeho silných a slabších stránek, jak ho rozvíjet, a co pro něj výsledek může znamenat ve vztahu ke škole.
Michal Jabůrek
|
Lidovky.cz: Kdo jsou to vlastně ti nadaní? Jde o ty, kteří v testech skórují nad IQ 120? A jsou tedy vaše služby určeny jen těmto dětem?
To je složitá otázka. Definice nadání se liší napříč zdroji i odborníky a organizacemi. Myslím si, že je vždy potřeba začít tím, pro jaký účel si nadání definujeme. Zda pro nějaké konkrétní rozvojové aktivity, obecně jako východisko pro nastavení vzdělávacího procesu, pro následnou psychologicko-psychiatrickou podporu apod.
Přitom nemusíme nutně mluvit o nějaké hodnotě IQ, ale obecněji o vysoce nadprůměrné intelektové schopnosti, z níž vyplývají specifické potřeby. Dítě se například projevuje jako hodně zvídavé, má třeba hluboký ponor do konkrétního tématu, a to někdy vede i k tomu, že se potom ve škole nudí, nebo se u něj objevují poruchy chování.
Navíc takové dítě může zažívat i různé socio-emoční těžkosti, protože intelektem je velmi napřed, ale sociálně či emočně to tak být nemusí. Z toho mohou plynout velmi náročné situace ve vztahu ke spolužákům, učitelům nebo i rodičům. To je příklad klientů, kterým bychom se chtěli věnovat. Myslím, že není nutné přístup ke službě omezovat nějakým konkrétním číslem.
Lidovky.cz: V Česku údajně máme málo diagnostikovaných nadaných dětí, a ještě se nám během své cesty za vzděláním někam ztrácejí. Jak je to možné?
Je to tím, že není nastavený plošný systém identifikace nadání. Myslím si, že právě náš systém Invenio by toto mohl změnit. Kdyby měla každá škola přístup k plošnému screeningu, mohla by vytipovat nadané děti a dostala by následně i doporučení, jak s nimi pracovat.
Nejlepší by bylo, kdyby byl na každé škole psycholog, který by s Inveniem pracoval. Mohl by i lépe a cíleněji doporučovat návazné kroky a vzdělávací intervence, protože by prostředí konkrétní školy dobře znal. Tento screening by se přitom mohl týkat všech dětí a jejich vzdělávacích potřeb, nejen těch nadaných…
A jak se ti nadaní ztrácejí? Myslím, že problém je mimo jiné v přetíženosti pedagogicko-psychologických poraden, které v současnosti jako jediné mohou vydat oficiální dokument, že dítě má nebo nemá nadání. Po nějaké době by měl rodič s potomkem přijít do poradny na přetestování.
Může se ale stát, že dítě má napodruhé horší den, a výsledný skór se například z IQ 135 posune na IQ 125. To sice s ohledem na chybu měření v psychologické diagnostice reálně není rozdíl, ale najednou už na to razítko nemá nárok, protože někteří psychologové lpějí na hranici 130 IQ.
Nebo dítě sice dostane razítko na nadání a nějaké podklady a instrukce pro školu; tam se ovšem reálně vůbec nic nezmění, a ti rodiče už znovu do poradny na přetestování ani nepřijdou.
Lidovky.cz: Kdo se vlastně dnes stará o nadané děti?
Existuje několik organizací, které se tomuto tématu věnují, případně tu máme konkrétní osvícené odborníky – učitele či psychology. Ta podpora je ale dostupná většinou jen lokálně a je poměrně roztříštěná. Většina organizací se zaměřuje jen na jednu sféru, dílčí téma, konkrétní službu.
Lidovky.cz: Říkal jste, že plánujete nabízet i služby psychiatra a klinického psychologa. Jsou podle vás pro tuto skupinu dětí potřebnější?
Budou třeba zejména v situacích, kdy má dítě takzvanou dvojí výjimečnost, tedy vysoký intelekt a k tomu nějaký hendikep, jako je například ADHD, autismus nebo porucha učení. Tam mohou tito odborníci pomoci s diagnostikou.
Druhou oblastí jsou socio-emoční potíže, například úzkosti, deprese, potíže ve vztazích, rodinné problémy apod. Tam můžeme prostřednictvím psychoterapie pomoci celé rodině, protože dítě nikdy nefunguje izolovaně a možná by mu pomohlo změnit nějaké věci na straně školy nebo právě rodiny.
Nadaným dětem pomáhá, když mohou mluvit jazykem „svého kmene“, říká ředitel školy, jež je šampionem v inkluzi |
Lidovky.cz: Vaše centrum se nachází v Brně. Pro děti, které bydlí daleko – je nějaká možnost s vámi spolupracovat například online formou?
Zatím jsme v Brně, ale rádi bychom se rozšiřovali do dalších krajů. O online poradenství jsme zatím nepřemýšleli hlavně proto, že při individuální komplexní diagnostice je nezbytné být s dítětem v kontaktu a mít možnost ho pozorovat.
Ale dokážeme si představit, že by online mohla fungovat diagnostika se systémem Invenio. Že bychom například uvolnili část našich diagnostických her přímo rodičům, kteří by pak s vygenerovanou zprávou ze systému mohli jít třeba do pedagogicko-psychologické poradny ve svém okolí, kde už by psycholog navázal na náš screening.
Lidovky.cz: Plánujete i nějaké intervence ve školách?
Rádi bychom pořádali kurzy pro školy, které by se týkaly různých aspektů práce s nadanými dětmi, jako je diagnostika nebo jejich podpora v hodinách a v kolektivu. Ale dokážu si určitě představit, že stejně jako plánujeme pracovat s konkrétními rodinami, tak bychom mohli komunikovat i se školami. Mohli bychom s pedagogy spolupracovat na tvorbě doporučení pro žáky. Ale to je určitě otázka spíše vzdálené budoucnosti.
Rádi bychom také vytvořili síť odborníků, třeba vyučujících nebo studentů z univerzit, kteří by se stali tzv. mentory konkrétních dětí. Tím by nadané dítě získalo parťáka, s nímž by mohlo řešit složitější problémy a témata, protože upřímně řečeno, učitel například na 1. stupni má spoustu práce a nemůže se s jedním žákem věnovat jednomu tématu do velké hloubky. Takže takový doktorand z univerzity by mohl být pro dítě velkou inspirací a vzorem.
Lidovky.cz: Dá se vůbec situace nadaných dětí dobře zvládnout v běžných školách? Protože státních škol, které by měly nějaký speciální program nebo třídu pro nadané děti, je v Česku opravdu málo…
To je velmi komplexní téma a já nechci působit jako akademik, který chce z univerzity radit učitelům v první linii. Myslím si, že inkluze je skvělý koncept, který ale potřebuje vhodné podmínky, a ty v Česku zcela naplněny nebyly.
Když si představíte, že ze 30 dětí ve třídě jsou dvě mimořádně nadané, čtyři z Ukrajiny, které nemluví dobře česky, dva mají ADHD a jedno dyslexii, tak je pro učitele hrozně náročné učit tak, aby z toho těžili všichni žáci ve třídě.
Je pochopitelné, že učitel hospodaří se svými silami a má tendenci zaměřovat se primárně na průměr, kam logicky spadá nejvíce dětí. Takže si myslím, že inkluze je skvělý nápad, pokud bychom měli ve třídě deset dětí a dva učitele.
Já sám za sebe bych proto s ohledem na současnou situaci ve školách nebyl proti vzniku specializovaných tříd pro nadané, protože by se v nich dala výuka lépe zacílit, a i ty děti by si mezi sebou možná lépe rozuměly.
Ale zároveň by mi přišlo fajn, kdyby se v rámci školy potkávaly všechny děti. Principy inkluze by se tak nemusely realizovat v hodinách matematiky, ale třeba při výtvarné výchově, tělocviku, na školních akcích, při hodinách přímo cílených na rozvoj socio-emočních dovedností a podobně. Tato podoba inkluze by mi dávala větší smysl.
