Lidovky.cz: Chtěla jste být učitelka?
Nikdy. Chtěla jsem být advokátka po tatínkovi – soudilo se, že jsem po něm zdědila diplomatické vlohy a že půjdu v jeho šlépějích. Jenže pak přišel únor 1948, tatínka vyhodili a já měla kádrový škraloup, takže jsem na práva mohla zapomenout.
Moje starší sestra, která měla vždy samé jedničky, na tom byla ještě hůř. Na žádnou další školu nedostala doporučení. Měla se vyučit soustružnicí, jenže vážně onemocněla, a tak do továrny nenastoupila, pracovala jinde a všechna studia absolvovala dálkově.
Já jsem se po 8. třídě na tehdejší jedenáctiletku nedostala, šla jsem na takzvaný JUK, který byl zaveden místo 9. třídy. Nakonec mě na jedenáctiletku přijali. Po maturitě jsem se ale na práva pro nevhodný kádrový původ nedostala. Šla jsem pracovat jako úřednice do Spolku přátel žehu.
Lidovky.cz: Jak se vám to podařilo zlomit?
