ODPOVĚĎ (9.10.2008 9:44) Vážená Věro, čekal bych něco podobného jako v předchozím případě - propadovou křivku. Přílišné přiblížení. Lidově řečeno - ponorková nemoc. s úctou jk

ODPOVĚĎ (9.10.2008 9:43) Vážený Patriku, máte zřejmě zbytnělé jak přitažlivé, tak i odpudivé síly k ženám. To má za následek, že na velkou vzdálenost, například když je žena nedostupná, mají navrch přitažlivé síly a vy toužíte po vztahu. Když však se přiblížíte, rychle přijdou ke slovu odpudivé síly. Touhy v rychlém sledu vystřídá odpor až hnus. Tomu jevu, kdy se prudce mění hodnocení protějšku v závislosti na vzdálenosti od něj, se říká propadová křivka. Ta je popsaná v mé knize Partneři a rozchody (asymetrie ve vzdálenosti). Nastudujte si tento mechanismus, ať ho dokážete ve svém životě předvídat a následně i ovládat. Cesta ven: 1) uvědomit si, že tento jev je vlastnost Vaší hlavy, že to vcelku nic nevypovídá o Vašich partnerkách. Tedy řešit ho musíte vy sám a je dobré své partnerky ušetřit upřímných výpovědí o aktuálních, leč přelétavých negativních pocitech. 2) Vyhledávat spíš ty partnerky, které mají rády větší vzdálenost a netouží po symbiotickém vztahu. K těm se přibližovat spíš pomaleji, abyste si neaktivoval vlastní odpudivé síly. Dejte si u každé ženy nejlépe pět prvních nezávazných schůzek, tedy žádné hupky šupky do postýlky, abyste byl schopen je posoudit s relativně klidnou hlavou. 3) Počítejte s tím, že na testovacích schůzkách zprvu nebudete cítit žádné příjemné pocity - ty budou přehlušeny Vaší touhou co nejrychleji vypadnout. Proto se snažte na schůzkách nehodnotit. Odděleně pozorujte své city a to, jak se objektivně chová vaše partnerka. Vlastní rande zhodnoťte s odstupem tří dnů. s úctou jk

ODPOVĚĎ (25.9.2008 10:28) Vážená Lucie, rád bych Vám pomohl, ale opravdu odborníky v této oblasti neznám. Každopádně doporučuji: 1) Vystřídat co nejvíc autorit - nejen psychologů. Zkuste o tom mluvit s mnoha lidmi. Tím se zvýší pravděpodobnost, že najdete někoho, kdo Vám rozumí a má radu pro Vaše problémy. 2) Pokud dělají problémy společné návštěvy poradny, tak chodit k odborníkům nejprve sama, pak teprve s partnerem. 3) Nevzdávat hledání řešení po jedné návštěvě psychologické poradny. Projděte jich třeba deset. 4) Mám pocit, že Vaši situaci zhoršuje pocit méněcennosti a pocity viny. To je též typické pro tento syndrom. Cíleně tyto pocity pozorujte a všímejte si, jak Vám škodí. Odstup od nich bývá velmi užitečný. s úctou jk

ODPOVĚĎ (25.9.2008 10:24) Vážená Adélo, myslím, že mohu doporučit. Znám řadu úspěšných případů. Dnes přichází seznamování po Internetu do úvahy mnohem víc než dříve, protože na něm trávíme mnohem více času a mizí jiné příležitosti, jak se seznámit - spolky, strany, církve, procesí, promenádní koncerty atd. Běžná chyba ale je: Začínám si s jedním člověkem, kterého považuji za potenciálního partnera, zamiluju se, hned se s ním vyspím. Za čtrnáct dní zjistím, že je nepoužitelný, ale pak se musím odmilovat a to mě zablokuje na další tři měsíce. Proto: 1) Obrňte se trpělivostí. Je to běh na dlouhou trať. 2) Nepřeskakujte počáteční seznamování přes chat či emaily, ušetří vám to zbytečné schůzky a zklamání. 3) Internet považujte primárně za prostředek k seznámení se zajímavými lidmi, ne k hledání nového partnera. Ne každý je dobrý jako partner, ale může to být dobrý kamarád nebo užitečný kontakt. 4) Seznamujte se paralelně s vícero lidmi, ale bez sexu. Pomalejší paralelní seznamování Vás uchrání toho, abyste nevázala na jednu možnost, nezamilovávala a nemusela se pak složitě odmilovávat. s úctou jk

ODPOVĚĎ (18.9.2008 10:16) Vážený Jaroslave, stal jste se obětí manipulace. Ta spočívala v tom, že jste byl použit jako jednorázový ručník a po té hozen do koše. To nevypovídá ani tak o Vás jako spíš o způsobu, jakým Vaše partnerka zachází s lidmi. Bohužel nemáte žádnou záruku, že toto chování se u ní nebude v budoucnu opakovat. Je důvodné předpokládat, že když jí bude opět ouvej - z jakéhokoli důvodu - a stávající partner jí nebude schopen pomoci, tak se obrátí na Vás. Jste její záchytná osoba. Co se týká rozchodu došlo pochopitelně k regresu. Prožíváte jej ještě jednou. Nyní však bude pravděpodobně odeznívat trochu rychleji. Hlavně si dejte pozor na návaly bezmocného vzteku na bývalou partnerku - jsou návykové a mají sklon Vás k ní ještě víc vázat. Doporučení: Počítejte s tím, že máte co dočinění s manipulátorem. Držte si od ní bezpečnostní odstup a dávejte jí jen tolik, kolik byste zadarmo dal kterémukoli anonymnímu člověku, kterého potkáte na ulici. S úctou jk

ODPOVĚĎ (18.9.2008 10:04) Vážená paní, máte pravdu, rozhodnutí za Vás neudělám, ale měl bych Vás upozornit na jednu systematickou iluzi, kterou žijete právě v této latentní fázi rozchodu. Ta by se dala popsat slovy: Vše, co mám u manžela, bych u milence mohla mít taky a k tomu ještě "je s ním sranda, stojí o vás, miluje vás" atd. Vaše potřeba partnerství se totiž uspokojuje pomocí dvou fyzických osob - manželem a partnerem, ale bohužel vzdálenosti od každého jsou jiné a z toho vyplývá i jejich hodnocení: Partner je neodolatelně idealizován, manžel nesnesitelně očerňován (jste vedle něho "mrtvá"). Bohužel realita bude jiná. Milenec bude mít spoustu špatných vlastností, které nyní ani netušíte, protože předpokládáte, že v daných oblastech se bude chovat stejně jako Váš "báječný" manžel. Naproti tomu, svého manžela nebudete považovat za tak nepoužitelného, pokud se budete spoléhat pouze na něj. Tato iluze - to na střeše je vždy lákavější než to, co máme v hrsti - se v této oblasti nazývá hybridní partner a též o tom píši ve své knize Partneři a rozchody. Je dobré to znát, abyste alespoň rozuměla procesům, které se momentálně odvíjejí a co bude následovat. Viz třeba následující případ Jaroslava. Pokud se ale rozhodnete pro manžela, nedoporučuji, abyste si držela milence, protože pak bude mít pocit, že Vaše manželství je nesnesitelné. Pokud milence nemáte a hlavně NESNÍTE o jiných možnostech, budete své manželství prožívat o řád lépe než dnes. Pokud chcete, aby Vaše dítě obědvalo, tak víte, že ho nesmíte před obědem nacpat sladkostmi. S Vaším mužem je to stejné. Pokud ho chcete milovat, nesmíte před příchodem domů mít dva orgasmy s jiným mužem a dvě hodiny snění o tom, jaké by to bylo krásné, kdybyste byla jinde. Je pak proti přírodě, aby se Vám manžel nehnusil. Mám-li být upřímný, pak pro Vašeho milence je navíc ošemetné, aby šel do vztahu s Vámi, protože jste žena, která řeší partnerské obtíže nevěrou. Je totiž dost pravděpodobně, že i jemu budete nevěrná, až případné manželství s ním se dostane do nějakých obtíží. To je bohužel spíš pravidlo než výjimka. S úctou jk

ODPOVĚĎ (11.9.2008 9:47) Vážená Kristýno, na jednu stranu píšete: "Já sice vím, že po roce chtít dítě je nesmysl, je to moc brzy," ale já přesto nevím, kde bere jistotu pro toto tvrzení. Neznáte se rok, ale dva a podle výzkumů se právě podle prvních dvou roků dá odhadnout poměrně přesně, jak bude vztah fungovat. Jestliže první dva roky jsou fain, tak vztah má předpoklady přežít. Pokud je vyplňují hádky a nekončící nedorozumění, je minimální šance, že se to v budoucnu změní. Z toho vyplývá, že tzv. vztahy na zkoušku nemají smysl déle než dva roky a to je i Váš případ. Váš partner, a konec konců i vy sama, máte touto dobou všechny důležité údaje k tomu, abyste udělali odpovědné rozhodnutí. Jestliže se partner nerozhodne mít s Vámi rodinu a dítě, musí počítat s tím, že odsuzuje sebe i Vás prožít život bez dětí. Ledaže by Vás za pár let opustil a našel si jinou matku svých dětí v pozdějším věku, což je víc než pravděpodobné. Je-li víceméně rozhodnut, dá se předpokládat, že jeho rétorika se v momentálním klidném období nezmění. Proto bych mu nějakou dobu na rozmyšlenou, cca 3 měsíce. Zkusil bych s ním opravdu vážně promluvit (nebo poslat email, pokud se obáváte hádky) o tom, co to pro Vás znamená a k jakému osudu Vás odsuzuje, pokud byste s ním zůstala bez dětí. Pokud nebude schopen skloubit Váš osud se svým, pak je ještě možné, že si plně neuvědomuje, co k Vám cítí. Tedy tady by mohla pomoc nějaká z hop-trop akcí - třeba rozchod. Pokud ani po rozchodu nezmění své antirodinné postoje, pak je třeba se s ním vnitřně rozloučit, ukončit veškeré sexuální kontakty a hledat nějakého zralejšího partnera. S úctou jk

ODPOVĚĎ (11.9.2008 9:39) Vážený Martine, obávám se, že má-li Vaše partnerka přirozenou frekvenci sexu jednou za týden, tak z ní o moc víc nevymámíte. To je, jako kdybyste chtěl z trabanta vymáčknout 150 km/h. Navíc narazíte na polarizaci - čím více budete tlačit, tím méně se jí bude chtít. Jen na okraj, muži jsou též velmi hákliví, když je partnerka nutí do sexu častěji, než jak mají chuť. Osobně bych neobětoval jinak hezký vztah jenom kvůli asymetrii v sexuálních potřebách. Za to těch pár orgasmů opravdu nestojí. Vaší partnerce bych ale naopak doporučil, aby sex byl ve vašem případě alespoň jednou týdně. Řídil bych se pravidlem - ne "kdy se mi chce", ale spíš "kdy se mi nejméně nechce", aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Ale abych byl upřímný, mám pocit, že Váš vztah se chylí ke konci z jiných, nevyřčených důvodů, že sex je jen zástupný problém. S úctou jk

ODPOVĚĎ (4.9.2008 10:44) Vážený pane Torsteinsene, jeví se mi to na srážku s manipulátorem. Jak to poznáme? Normální děda má radost, když se jeho dětem a vnoučatům daří. Jejich úspěch je jeho úspěch. U Vašeho dědečka vidíme jiný jev: Váš úspěch je jeho neúspěch. Nejen v šachách, ale i třeba v počítačích. Tento vylučující, disjunktní vztah - úspěšný mohu být buď já nebo ty, ale nikdy oba dohromady - je jedním s průvodních jevů, které charakterizují mysl manipulátorů. Tragicky se to projevuje i v partnerském soužití, kde se projevuje nekončícím soupeřením a bojem o moc s partnerkou či partnerem. Jeho mysl pochopíte, když budete znát princip vyrovnání frustrace. Jestliže třeba zjistí, že umíte počítače lépe než on. Podle jeho mysli, je to jeho prohra. On je hloupý, vy jste chytrý. Vaše chytrost je jeho hloupost. Zákonitě se objevuje závist: "Proč vy můžete a on ne? Není to nespravedlivé? On má taky nárok na to být šťastný!" Manipulátor nesnáší, když vidí, že on je nešťastný a ostatní jsou spokojení. Takovou situaci musí zničit. Podle principu vyrovnání frustrace má potřebu všechny okolo naštvat, aby všichni s ním sdíleli jeho blbou náladu. Podle Garfieldova hesla: "Když mám den blbec já, tak ho mají všichni." Jinými slovy jedinou Vaší chybou při srážce s manipulátorem může být, že se tváříte spokojeně. Za to musíte být po zásluze potrestán.

Z dalších manipulativních fíglů, které nacházím ve vašem popisu, je sklon kamuflovat svou neznalost - tedy dělá z vás programově hlupáka. Intuitivně předpokládá, že když budete pociťovat vinu, tak si možná nevšimnete, že počítačům nerozumí. To je metoda, kterou zřejmě dlouhá léta s úspěchem používá na Vašeho otce, který od dětství touží po jeho přijetí. Místo aby si uvědomil, že má co do činění s nemocným člověkem, tak "je nešťastný, jak ho jeho vlastní otec neustále potápí". Touha po přijetí Vašemu otci zatemňuje mysl, aby zřetelně viděl, kde je problém. Asi tušíte, že mám pro Vás špatnou zprávu. S touto hořkostí se nedá dělat nic, protože on vidí chybu ve Vás a ne v sobě. Vám jen doporučuji chápat tyto dost primitivní mechanismy, které ovládají jeho chování a myšlení. Zkrátka on nemá mysl zdravého člověka. Pro člověka, který si uvědomuje vlastní sklony k manipulacím, existuje pár možností. Například nahrazovat pocit nároku přejícností: "I když já mám míň, i když jsem loser a prohrávám, přesto přeji těm okolo, aby byli šťastní a nebudu jejich úspěch a spokojenost hatit." Druhá metoda je nahrazovat závist obdivem. Sousedovi nezávidím krásnou zahrádku, ale naopak jej obdivuji a napodobuji. Chtěl bych být tak šikovný jako on. Všimněte si, že i děti se učí obdivem, ne závistí. s úctou jk

ODPOVĚĎ (4.9.2008 10:30) Vážená LV, to, co prožívá Vaše příbuzná, opravdu není na hospitalizaci a vůbec ne na psychiatrickou léčbu. To je problém zřetelně partnerský, který by se měl řešit psychoterapií. Mechanismus, který trápí Vaši příbuznou je jednoduchý. Večer je sama doma. Zasteskne se jí po manželovi: "Kdypak se asi vrátí?" Teď jí to asi po tisícté ten den dojde: "Nikdy se nevrátí, protože odešel s tou čůzou! Takže oni si teď užívají, zatímco já trpím?! To je nespravedlivé. To mu nedaruji..." Jinými slovy, když její zle a je sama, tak v tomto sledu jí napochoduje do hlavy nejprve fantazijní postava manžela následovaná jeho stávající partnerkou. Ona pak na tyto fantazijní produkty útočí a proklíná je. Tato aktivace organismu jí sice zčásti zlepší náladu, ale bohužel stává se závislá na tomto zdegenerovaném uspokojování potřeb. V dlouhotrvajícím sledu ji to ničí. Doporučení: Neútočit na fantazijní postavy a znát mechanismy, které je řídí, například i zákon vyrovnání frustrace z předchozí otázky. Na okraj v zářijovém čísle Psychologie Dnes vyjde článek, který popisuje výše popsaný pákový efekt, který ovládá mysl podváděného partnera. S úctou jk

ODPOVĚĎ (28.8.2008 10:16) Vážená paní, Aspergerův syndrom je součástí vývojových poruch autistického spektra, proto kontaktujte www.autismus.cz nebo http://www.apla.cz/. Též mohu doporučit: Tony Attwood, Aspergerův syndrom, Portál, 2005. Nevím, jestli Vám bude k něčemu toto: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=622. S úctou jk

ODPOVĚĎ (28.8.2008 10:15) Vážená Petro, Váš muž se odtahuje a bohužel skutečný důvod neudává. Je dokonce možné, že ho ani sám nezná. Dejte mu nějaký čas, řekněme tři měsíce. Během té doby mu nic nevyčítejte, nerýpejte do něj, neupravujte vzdálenost. Pokud se nic nezmění, prohlašte tento vztah z mrtvý, oplakejte ho a otevřete se novým možnostem. S úctou jk

ODPOVĚĎ (26.8.2008 9:54) Vážená paní, Váš popis je ukázkou toho, jak nefunguje soužití více generací v jednom bytě nebo bez jasných hranic. Naproti tomu funguje vícegenerační soužití oddělených domácností i v těsném sousedství. Platí zásada - děti by měly mít bezbariérový přístup do obou domácností, tedy bez problémů přecházet z Vaší domácnosti do domácnosti prarodičů - tedy bez překračování silnice a jiných nebezpečných překážek. Naproti tomu dospělí by měli respektovat čáru mezi domácnostmi a v druhé domácnosti se chovat stejně uctivě jako na návštěvě. Já jsem sice sám katolík, ale přesto si nemyslím, že by byly správné výroky: "To dítě bude bez diskuse pokřtěno." Křest má své podmínky a není to čárový kód, který bezmyšlenkovitě přilípneme na každého kojence, zvláště pokud nejste praktikující křesťané. To z teologického hlediska vede akorát k devalvaci svátostí a pozdějšími problémy s církevními sňatky. Proto si myslím, že byste oba dva měli jasně prarodičům říci, kde je jejich místo a do čeho nemají mluvit, co si rozhodnete vy sami. U Vás jsou jen hosty a jejich hlas jen poradní. Jestliže na Vašeho muže platí křesťanská argumentace, tak mu připomeňte větu z Genesis: "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem." Od rodičů je opravdu třeba se oddělit i za cenu dočasného konfliktu a nekomunikace. Počítejte totiž s tím, že i když je se vší slušností vyhodíte, tak se urazí a možná s Vámi nebudou nějaký čas hovořit. Holt ne vždy jde všechno jako po másle. Za nevymezení generačních hranic již mnoho párů zaplatilo rozchodem, takže bych to opravdu nedráždil a ujasnil bych si priority. S úctou jk

ODPOVĚĎ (21.8.2008 9:19) Vážená Marcelo, jste internetovým svědkem paradoxní fáze rozchodu. Muž, který původně navrhl a realizoval rozchod, po čase mění svůj úmysl a paradoxně se stává tím partnerem, který usiluje o obnovení vztahu. Je bohužel zákonité, že se tak děje právě v okamžiku, kdy už o to nestojí druhý partner - žena, která do té doby usilovala o obnovení vztahu, například tím, že se s ním dosud nerozvedla. Zkrátka přitažlivé síly jsou sice slabší než odpudivé, ale za to jsou neuvěřitelně dlouhodobé a vytrvalé. Zde přitáhly muže zpět domů po řadě let. Tolik tedy psychologie. Nevím, jak by se s tím vypořádaly soudy. Nevím, zda by dělily majetek půl na půl. To si prosím ověřte u právníků. Pokud muž vyhrožuje násilím a zabitím, může být pomocí policie vykázán z bytu a nesmí se do něho vrátit. Zde bych doporučoval kontaktovat Bílý kruh bezpečí (http://www.domacinasili.cz), eventuálně nadaci Rosa (http://www.rosa-os.cz/), která se věnuje týraným ženám. s úctou jk

ODPOVĚĎ (21.8.2008 9:18) Vážená paní, nepřijetí rodičem, ať je to matka nebo otec, je postižením, se kterým se často pereme celý život. Doporučoval bych rozlišit dva otce. Jednoho reálného, kterého občas potkáte a pohovoříte s ním. Druhý je fantazijní a ten je důležitější, protože ten je funkcí vašich psychických stavů, vybavuje se zejména v krizích a toho můžete ovládat vhodnými technikami. Předpokládám, že mechanismus bude následující. Něco se nedaří a Vám je z jakéhokoli důvodu zle. Naprosto intuitivně začnete volat otce o pomoc. Reálný tu není, tak si ho alespoň vybavíte. Tento otec je ale produkt fantazie a vzpomínek, tzv. mentální representace, která zastupuje vašeho reálného otce v té chvíli. Ta stojí ve Vaší hlavě jako tvrdé y a naprosto chladně a nezúčastněně přihlíží, jak se trápíte. Vaší přirozenou reakcí bude zesílit nátlak na tuto postavu otce ve Vaší mysli a ona Vám tento nátlak zrcadlí neurvale zpět - třeba si vybavíte jeho větu: "Vždyť jsem říkal, že tebe stejně nic nebude..." Tuto větu možná reálný otec někdy v životě řekl, ale mnohem důležitější je fakt, že vy jste si ji tisíckrát přehrála právě v těch momentech, kdy nejvíc potřebujete pomoc svého otce. Tedy místo očekávané pomoci a úlevy dostanete další ránu. Pak není divu, že všechny chlapy v tomto okamžiku nenávidíte. To bych je nenáviděl taky. Pokud ve Vaší hlavě se odehrává tento proces - to musíte vysledovat vy - pak mějte na paměti, že s reálným otcem či reálnými muži možná moc nesvedete, ale rozhodně tento mechanismus je něco, co ovládat jde. Píši o tom například ve své knize, v kapitole o fantazijních postavách. s úctou JK