ODPOVĚĎ (26.3.2009 15:20) Vážený Pavle, Pan dr. Nešpor je bezesporu samorost. Já pro samorosty mám docela pochopení, protože sám jsem jedním z nich. Ale uvědomte si jednu věc. U alkoholiků obecně mají velkou účinnost ty programy, které obrátí jejich svět vzhůru nohama. Změní životní styl, odříznou je od kamarádů z hospody. Místo nespolehlivých bordelářů máte najednou pedanty, kteří skládají šaty do komínků. Ano, z léčeben se Vám občas vracejí jiní lidé. Ale to jsou trvalé následky alkoholismu - smrtelné choroby. Nechápu, jak si může Vilém Čok založit kapelu Delirium tremens. To je opravdu poslední stádium před smrtí. Žádná slast. Nic, co bych toužil vidět dvakrát. Dr. Nešporovi se daří vytrhnout alkoholiky z jejich stereotypů právě tím, že je vedle nich poslem z jiného světa. Alkoholik nemá na vybranou smrt nebo pít s mírou, ale smrt nebo nepít vůbec a zapomenout na celý svět chlastu. Dobře, on ten svět usekne a katapultuje se z něho do páně Nešporova absolutního jinde. Je to beze sporu bolestné překopání vlastní identity, ale i vy byste si jistě nechal raději amputovat nohu, než abyste zemřel na sněť (gangraenu). Seznamte se proto prosím více ne s Rudou Pivrncem, ale se skutečným světem alkoholiků. s úctou jk

ODPOVĚĎ (26.3.2009 15:17) Vážená Cecílie, o přechozeným vztahu jsem již hovořil několikráte, nicméně v dohledné době vyjde v časopisu Psychologie Dnes můj vcelku obsáhlý článek na toto téma. s úctou jk

ODPOVĚĎ (26.3.2009 15:16) Vážená paní Černá, ano, existuje jiný způsob než děti – je to společný projekt – třeba stavba domu, budování firmy, orchestru ap. Bohužel děti jsou tím nejpřirozenějším společným projektem, taky tím nejdéle trvajícím. Počítejte s tím, že třeba rodina se dvěma dětmi je o 40% stabilnější než rodina s jedním dítětem. Pokud máte střechu nad hlavou, tak finanční otázku bych nechal stranou. Věci na děti posbíráte po známých, stejně jako hračky. Hlavní je nestrčit hlavu do smyčky zvané šibeniční hypotéka na třicet let... s úctou jk

ODPOVĚĎ (19.3.2009 10:19) Vážená Martino, toto je zmrzačení rozchodem či nevěrou a opravdu může být více či méně trvalé. Problém, je v tom, že když je Vám třeba v pozdním odpoledni nedobře, tak si v hlavě pustíte „CD“ s titulem „Jak mě umí rychle nahradit“ nebo „Jak mu nestojí za to o náš vztah pečovat“ nebo „Jak jsem bezvýznamná a nahraditelná“ atd. Tyto vzpomínky však spouštíte vy a on už s tím nedokáže vůbec nic udělat, i kdyby třeba zemřel. Zastavit je můžete pouze vy. A to tím, že si uvědomíte, jaká bolest, jaká frustrace to CD spouští. Až budete vědět, jaká frustrace tento pocit spouští, tak budete taky vědět, co s ní. Když to bude únava, tak šups do postele a spát. Když to bude samota, tak rychle najít reálného člověka, se kterým si můžete popovídat atd. Zmizí frustrace – zmizí i Vaše potřeba přehrávat si různá CD s hnusným obsahem. s úctou jk

ODPOVĚĎ (19.3.2009 10:06) Vážený Juro, Váš popis je tak neurčitý, že si z něho neudělám moc jasný obrázek o tom, co se u Vás dělo před inkriminovanou hádkou. Všimněte si ale následujících sklonů: 1) Popisujete mi konečnou hádku okolo zájezdu – to byla poslední kapka a jako taková byla vcelku o ničem. Tato hádka není důležitá. To, co je důležité, se udalo před tím a o tom vůbec nehovoříte. 2) Jestli tomu dobře rozumím – prvně kontaktujete psychologa po půl roce po rozchodu. To jsou sice nejsilnější přitažlivé síly, nejvíce se Vám po přítelkyni stýská, ale řekněme si na rovinu, co chcete po půl roce řešit? Když lovec stopuje zvěř, tak musí vědět, čeho si má všímat a co může ignorovat. Mám pocit, že Vy, když se snažíte žít se ženou, tak máte problém odlišit ty důležité signály od těch bezvýznamných. Takže požár detekujete, když už budova lehla popelem. s úctou jk

ODPOVĚĎ (19.3.2009 10:00) Vážený Lukáši, když jsem byl na chemoterapii, tak jsem z legrace říkal, že je to elixír mládí – najednou jste holátko jako v deseti letech, shodíte pivní mozol a sex Vám taky nic neříká – krásná žena má pro Vás asi tolik sexappealu jako zátiší se džbánem od Rembrandta. Takže si dokáži prožitky Vaší ženy docela dobře představit. Ryze teoreticky by za nechutí k sexu mohla být řada nových psychologických zábran: Stydí se, za svou nadváhu. Má strach z toho, že nebude moci mít děti ap. Ale je víc pravděpodobné, že za nechutí k sexu budou opravdu vedlejší a do značné míry trvalé a nevratné následky léčby. Každopádně mě překvapuje, že jste to ještě nekonzultoval s jejím lékařem. Ten s tím musí mít mnohem více zkušeností než já. Víte, jak se systém vykolejí z rovnováhy, začne se často chovat nepředvídatelně. Váš rovnovážný bod se točil okolo 3 – 4 milování za týden. Teď se praxe posunula daleko za Vaše toleranční meze a Váš vztah se dostává do nestabilního vztahu třeba tím, že onu asymetrii zkoušíte řešit tím, že nutíte ženu si o tom popovídat. Obávám se, že tyto stavy se nedají rozmluvit a jakékoli rafinované techniky svádění prostě nefungují. Naopak ve Vaší ženě jen vyvolávají pocity viny, protože vidí, jak se snažíte a trápíte a ona opravdu necítí žádnou odezvu svého těla. Abyste si to představil, tak při chemoterapii se nám chlapům mezi nohama bimbá takový kus necitlivého chapadla, které je dobré snad akorát na močení. Tedy žádné rozmlouvání se ženou, ale jděte se poradit s lékaři eventuálně sexuology. s úctou jk

ODPOVĚĎ (12.3.2009 11:25) Vážená Eliško, ztráta partnera je nejtěžší ztráta, kterou psychologie zná. Přesto přirozené smutnění by nemělo trvat déle než půl roku – to je doba, dokdy odeznívá reaktivní deprese. (Reaktivní se jí říká, protože je reakcí na bolestnou událost.) Trvá-li déle, jako u Vás, pak je na místě hledat jiné příčiny špatné nálady. U starých lidí je to zpravidla samota a nedostatek smysluplné aktivity. Říkáte, že máte vnoučata, ale nepíšete, jak často se o ně staráte a kolik času Vám to zabere. Víte, byla Vám vnucena životní perioda, o kterou jste nikoho neprosila – vdovství. Je třeba ji aktivně přijmout a hledat v ní aktivně své místo. I když je Vám špatně, zkuste pomáhat druhým. I když Vás to nebaví, tak se mírně snažte být každý den v něčí společnosti. Prostě minimalizujte svou samotu. Budete-li mít jistotu, že na vině není špatný denní režim a samota, zapřemýšlel bych nad návštěvou psychiatra – ne naopak. Prášky byste neměla léčit životní zlozvyky. Ono to stejně pořádně nefunguje. s úctou jk

ODPOVĚĎ (12.3.2009 11:23) Vážená Martino, snad mi nechcete namluvit, že Vaše tři malé děti Vám tvrdí, že jste lepší obchodnice než matka? Tato rétorika musí jít od jiných lidí – manžel, rodiče ap. Doporučuji zachovat si zdravý rozum: Až Vás všechny tři děti budou (ne nutně na kolenou) prosit, abyste se nevěnovala jim ale obchodu. Vrhněte se střemhlav do businessu, protože vězte, že právě v tu chvíli vychází Vaše manažerské slunce. Ta chvíle možná nastane, až budou po pubertě. Do to té doby si buďte jista, že ani Vy, ani lidstvo nebude ochuzeno tím, že napíšete o pár faktur méně. Ženy jsou na rozdíl od mužů dvoukariérová stvoření – dobře snášejí přerušení životní kariéry třeba díky mateřství či emigraci. Jestliže dnes máte gebíry na vyjednávání, tak je budete mít i za deset, patnáct let, podobně jako nepříjdete o svou inteligenci. Jestliže je nebudete mít za patnáct let, tak je pravděpodobné, že je nemáte ani dnes. To nemá s případným mateřství nic společného. s úctou jk

ODPOVĚĎ (5.3.2009 9:30) Vážený Tondo, to je jev věru na pováženou. Pozor ženský alkoholismus. Je velmi záludný - samotářský. Ženy se často propijí až do třetího stadia, aniž by si toho kdokoli v okolí všiml. Proto opatrnost je na místě. Alkoholici jsou hodně přesvědčiví, protože oni sami si na tuti věří, že mají pití pod kontrolou, i když to třeba už léta není pravda. Na druhou stranu rozhodně se nejedná o poruchu paměti. Je to lež, jak sama přiznává. Mohla by to být vyhybavá lež, tedy strach z odsouzení, vyhnutí se problémům ap., ale přesto bych raději prodloužil fázi seznamování, než bych šel do postele, společného bydlení či jakéhokoli hlubšího vztahu. Každopádně má-li ona nebo někdo blízkých sklony k alkoholismu, ať se drží dvou bezpečnostních, preventivních zásad: 1)Nikdy nepít alkohol na smutek či žal, tj. aby nefungoval jako úlevný manévr, který člověka dostane z bryndy, ze špatné nálady do pozitivní či alespoň neutrální. To je ten nejnávykovější způsob pití. 2)Nepít alkohol častěji než jednou, maximálně dvakrát týdně, popřípadě podle závažnosti nemít žádný alkohol doma. Jedině tak si bude moci alkoholické nápoje vychutnávat po celý život a nehrozí ji doživotní kariéra abstinujícího alkoholika. s úctou jk

ODPOVĚĎ (5.3.2009 9:24) Vážená Lenko, toto by byla těžká otázka, i kdyby Váš syn byl zcela zdráv. Navíc já problematiku autistických dětí nedělám. Každopádně Váš dotaz směřuje na vzájemné interakce mezi vámi. Mohl by být správný postřeh – čím více se snažím já, tím víc je pasivní on. Tato úměra by mohla být klíčem k nalezení řešení. Proto bych očekával, že by zde mohly pomoci techniky analyzující vzájemné interakce, například video trénink interakcí (VTI). U nás to dělala například Dr. Eva Bidlová, která je toho času na FF UK. s úctou jk

ODPOVĚĎ (5.3.2009 9:16) Vážená Martino, pokud tento stav trvá déle než dva roky, je čas na akci. To znamená napřed bych mu zcela na rovinu řekl (nebo napsal, je-li Vám to bližší), že chci vědět, co za tím je. Žádné vyhybavé odpovědi neakceptujte. Blbce by z Vás dělat opravdu nemusel. To si nezasloužíte. Pokud by stále nereagoval, tak šrapnel neboli nějakou hop-trop akci – nemáte, co ztratit. Třeba ultimátum, že pokud se to v oblasti sexu nezlepší – společná návštěva sexuologické poradny, nebo nenaskočí-li sex alespoň jednou za měsíc, tak navrhněte třeba rozchod dohodou s tím, že zůstanete dál kamarádi. Šrapnely jsou dobré, že rozhýbají ledy. Buď se dozvíte, v čem je problém, nebo půjdete dál a budete otevřená pro nový vztah. Případný rozchod by měl být bilanční a oboustranně přijatý (byť pasivně), tedy ne asymetrický, pouze z Vaší strany. Počítejte však s tím, že se Vám bude po něm dlouho stýskat, protože se nerozcházíte kvůli jeho povahovým vlastnostem, ale zřejmě kvůli zatajovanému handicapu. Tedy připravil bych se na možnost, že je eunuch, nebo že měl v dětství nějaký úraz, že má poruchy erekce, nebo cokoli. Životy bývají zašmodrchaný. Každopádně bude mít velkou tendenci mlžit, protože má asi strach, že ho opustíte, pokud budete znát pravdu. To může být pravda, ale vztah se nemůže budovat na podvodu, tedy alespoň ne dlouhodobě. Ale ať je za tím cokoli, měla byste to vědět a je nejvyšší čas se domluvit, jak to bude s rodinou, se sexem ap. Není tedy žádný důvod k otálení. s úctou jk

ODPOVĚĎ (26.2.2009 9:52) Vážený pane Dejfe, schopnost spontánní samomluvy je příznak mírného štěpení ega, který vzniká poměrně v ranném dětství. Lidi to buď mají, nebo ne. Nemají moc sklony si to vytvořit v pozdějším věku. Sama o sobě není škodlivá, protože slouží i jako příprava na budoucí interakce, příprava třeba presentace pro kolegy, kdy si představujete námitky a v duchu jim odpovídáte. Platí pro ni vcelku to samé jako pro komunikaci obecně – nezáleží zda ano nebo ne, ale hlavně jak. Tedy patologická je taková samomluva, kdy vzniká agresivní hádka s představovaným protějškem, která není vůli ovladatelná. Například jedna má studentka popisovala, jak se roztočila do nepřítomnosti nad obrázkem svého proradného kluka a nakonec na jeho fotografii i plivala. Tam pomáhá ukázat klientům, že vzniká symetrie mezi mou náladou a náladou představovaného protějšku. Tedy, když třeba ta studentka svému klukovi něco v mysli vyčítala, tak měla pocit, že ji naprosto ignoruje, ba dokonce, že se jí vysmívá. Intenzita jejího nátlaku se rovná míře pociťovaného a představovaného výsměchu z druhé strany. Tedy obrátíme tuto rovnici: Když k fantazijnímu protějšku vyšleme pozitivní emoci, on ji v zápětí zazrcadlí zpět. Takovým technikám kultivování spontánní samomluvy se říká řízená samomluva a něco se o ní dočtete v mé knize Partneři a rozchody eventuálně teoriích, které pracují s tzv. vnitřním dítětem. Užitečná je u traumat, která vznikají mezilidským konfliktem. Například při strachu z opuštění ap. Vámi popisovou neovladatelnou samomluvu nejde zastavit silou vůle, ale pouze řízenou samomluvou, takže sklony k spontánní samomluvě mohou dočasně vymizet, nebo je člověk dostane na veřejnosti pod kontrolu. Každopádně u popisovaných lidí se asi jedná o reakci na chronickou samotu (pokud ovšem neměli handsfree).:-) s úctou jk

ODPOVĚĎ (26.2.2009 9:50) Vážený Honzo, ano, to je hezká presentace. :-) Uvědomte si prostý fakt: že sníte o štěstí. O tom spokojení lidé přeci neuvažují. Ti prostě žijí a přemýšlejí, co si dají k obědu a co budou dělat odpoledne, nebo jak naprogramovat pořádný javascript na své webové stránky. Lidé, kteří aktivně během dne sní o štěstí, jsou lidé, kteří trpí vleklými rozladami. Je to úplně stejné jako s jídlem. O jídle sníte, když máte hlad. Když jste sytý, tak si na jídlo ani nevzpomenete. Proč je tato úvaha důležitá? Protože toto snění je obrannou reakcí na Vaše vleklé rozlady. Prostě když jste v blbé náladě, tak začnete snít o tom, co je to štěstí, jestli druh zlatavého, blanokřídlého hmyzu, jak se dá lapit a proč soused zdá se být šťastný a vy ne atd. Spustí se filosofování a všelijaké jiné nefunkční úvahy, ale předpokládám, že si vůbec nepoložíte úplně prostou otázku: „Proč dnes ve středu v 21:59 spouštím úvahy o štěstí, co mě k nim dnes dovedlo? Jaká série úvah předcházela otázce „jak být šťastný“, kterou jste si položil před chvilkou? Co mě vlastně v tomto okamžiku trápí? Je něco, co by mě teď mohlo uklidnit?“ A třeba zjistíte, že jste jen unavený a měl byste jít spát, že snění o štěstí je jen součást uspávacího rituálu, nebo nějakou jinou vcelku jednoduchou souvislost. Další charakteristikou lidí, kteří sní o štěstí a trpí vleklými rozladami, je snění o ohromně silném a opojném štěstí. I to je nezdravé, protože zdravě spokojení lidé se nacházejí v dlouhodobě stabilní mírné pohodě. Jenže lidé, kteří s ní o silném štěstí, ženou věci do extrému, který se pak následně překlápí do druhého extrému. Tedy když se snaží vyhnat pozitivní zážitky do maxima, druhý den se propadají do stejně intenzivních negativních zážitků. Proto moudré přísloví praví: „V nejlepším přestat.“ Tedy dalším doporučením pro lidi snící o štěstí je: Nežeňte věci do extrému. To se týká jak mezilidských vztahů, tak dostatečného spánku a zdravé životosprávy. Když se zabrzdí sklony k extremismu, vymizí i nekontrolovatelná cykličnost emocí a po čase se emoce ustálí na mírném plusu. Jinak k tomuto doporučuji si nastudovat nějaké teorie o well-being. s úctou jk

ODPOVĚĎ (19.2.2009 9:39) Vážená Soňo, Antidepresiva u Vás nefungují, protože působí plošně, celou dobu, tedy nemohou být moc silná, protože byste přepadávala do mánie nebo jako u Vás – vyvolávají vedlejší příznaky. Bohužel psychický proces, který se nastartuje nějakým podnětem, bývá silnější než ony. Proto potřebujete spíš psychologické techniky a dovednosti, které jsou v zásadě slabší než prášky, ale za to si je můžete ordinovat sama, přesně a cíleně, když se spouští nějaký cyklus. Uvědomte si, že to, co Vás trápí, není ani tak samotná nevěra, ale obranná reakce vaší mysli a vašeho organismu na ni. Ta se navíc odehrává z větší části ve Vaší fantazii – to je to neustále přehrávání, zbytnělé obavy atd. Tato obranná reakce je vcelku universální, a tak můžeme hovořit o typické mysli podváděného partnera. Zkuste si přečíst toto: http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/nevera.pdf Potom si zkuste uvědomit, jakým všemožným způsobem nevěra změnila Vaše myšlení a uvažování. S tímto nadhledem se dá s následky nevěry bojovat mnohem lépe. s úctou jk

ODPOVĚĎ (19.2.2009 9:37) Milý Idole, Najděte si partnerku, která ráda pije kávu, nebo nabídněte Daně Kuchtové jiný nápoj lásky. :-) Co se týká Boha, tak pro toho můžete třeba zazpívat: „Lásko, Bože, Lásko, kde ťa luďa berů?“ s úctou jk