„Zbožňujeme Borise Johnsona. Je to náš největší hrdina,“ rozplývala se v Kyjevě mladá Ukrajinka ani ne rok po ruské invazi. Tehdejší britský premiér totiž napadené Ukrajině okamžitě poslal protitankové střely.
Nevyjednával s vedením armády, odmítl opatrnické námitky. Všechny převálcoval: Ukrajině zvedl sebevědomí a Američany inspiroval k rychlé pomoci. Nikdo jiný v tu chvíli tak skvěle nezareagoval. Šlo a rozhodný krok, hodný samotného Winstona Churchilla.
Ale stejně jsem neodolala a poučila mladou Ukrajinku o tom, jak Borise Johnsona vnímá většina voličů: „V Anglii ho teď častěji označují slovem ,hovado‘.“ – „Né! Je HRDINA.“ – „Hovado,“ zakroutila jsem smutně hlavou a snažila se ji přesvědčit průzkumem britského veřejného mínění. „Pro nás je hrdina,“ uzavřela debatu zarputile.
A na pocitech Ukrajinců se dodnes nic nezměnilo.
