Poprvé jsem se s Janem Černým potkala v roce 2017. Tehdy byl vycházející hvězdou české módní scény. Jeho pánské kolekce s lakovanými džískami a růžovými trenčkoty byly drzé, extravagantní, nepřehlédnutelné.
Od té doby, kdy byl Černý módní nadějí ze Zlína, se ale mnohé změnilo. Návrhář absolvoval stáž ve francouzském domě Louis Vuitton, založil si vlastní značku Jan Société a v jeho ateliéru na pražském Žižkově vznikla olympijská kolekce, kterou na zahájení her v Paříži uvidí celý svět.
Lidovky.cz: Nepřehlédnutelnou součástí vaší olympijské kolekce na slavnostní ceremoniál je bílý baloňák s modrými skvrnami. Proč jste se rozhodl právě pro plášť?
V Paříži jsem pobýval půl roku a u Seiny, kde se má zahájení konat, vždy hodně fouká. Plášť se bude v takovém větru hezky hýbat. Je totiž ušitý z japonského nylonu lehkého jako papír.
Co jsem našel v archivech, nikdo na sobě nikdy neměl na zahajovacím ceremoniálu nic jiného než sako, bundu nebo košili. Naší kolekcí se vracíme ke zlaté éře sportovního oblečení, do minulého století, kdy byl oděv mnohem více elegantní.
Navíc v plášti se hezky propojuje náš oblíbený český baloňák, který nosí i každý druhý Francouz. A také jsem chtěl, aby olympijská kolekce byla výrazná, protože jsme malá země, a můžeme tak na sebe upoutat pozornost barvou i vzorem.
Lidovky.cz: Ten vzor je opravdu neobvyklý…
Je to Rorschachův print, který je i v DNA mé značky. Současně na něm najdeme různá razítka, tematicky spojená s olympiádou a sportem, jako jsou třeba staří antičtí běžci, různé cedulky, nechybí ani moje typická etiketa, kde je napsáno, že jde o českou olympijskou uniformu pro Paříž.
Celá tato kolekce je ovlivněná tím, čím jsem ovlivněn já sám – českým umělcem Vladimírem Boudníkem. Letos uplynulo sto let od jeho narození, což se s olympiádou hezky potkalo.
Boudník byl průkopníkem explosionalismu, výtvarného směru, v němž zjednodušeně řečeno jde člověk do veřejného prostoru a tam něco dělá. Před sto lety to bylo něco výjimečného. Boudník šel do města a tam do oprýskané stěny vyškrabával obrázky. Lidi okolo něj chodili, jedni mu tleskali, chválili ho, druzí mu nadávali, proč tu stěnu ničí.
Můj olympijský plášť je takovou stěnou s obrázky, kterou předhodíme veřejnosti, a ta ať si s tím dělá, co chce. (směje se)
Lidovky.cz: Co budou mít sportovci pod pláštěm?