Rozumím objema stranám. Pokud pronajímám nemovitost, chci míít možnost, kdykoli vypovědět nájemníkovi smlouvu. Jsem-li v pozici nájemníka, rozhodně nechci za své peníze každý den vstávat s vědomím, že zítra ráno se musím stěhovat. Jaké je férové řešení pro obě strany nevím.

Co však rozhodně nechápu, že zákon pronajímateli zakazuje, určit koho si do SVÉ nemovitosti nastěhuji, včetně zákazu kouření a zvířat. O strastiplné cestě vystěhování problémových nájemníků nemluvě.

Všichni jsme si před zákonem rovni, někteří si jsou ale rovnější.

Divím se dobrodruhům, kteří pronajímají byty s nadějí, že ho ještě někdy bude užívat někdo z rodiny Bartoš dělá hodně pro to, aby bylo všechno zpirátěno.

Ještě že není ministrem zemědělství. Také by ničemu nerozuměl, stejně jako teď, také by nic nedělal, stejně jako teď, ale už by u nás znovu byly JZD.

Potřeba dát byt někomu z rodiny nenastane den ze dne. Jaký vidíte problém v tom, že nájemní vztah majitel bytu ukončí v souladu se smlouvou, případně s obč.zakonikem? Nájemce musí mít nějakou jistotu, že nebude vyhozen má dlažbu i když vše, k čemu se zavázal plní.

Jinak jsem pro, aby se stát do toho, jak jsou uzavřeny nájemní smlouvy nemíchal. Čili aby se standardně uzavíraly nájemní smlouvy na dobu neurčitou s minimálně tříměsíční výpovědní dobou, ale i bez udání důvodů. Taky jsem pro, aby vlastník nebyl státem omezován jaké podmínky nájemci do smlouvy zadá. Třeba zákaz chování zvířat, bez souhlasu vlastníka si někoho do spolubydlení přizvat a pod. A aby šlo nájemníka, který podmínky neplní , exekučně vystěhovat, bez dlouhého tahání po soudech.

Že se do vztahu vlastník-nájemce stát nepřiměřeně s**e, mne hodně štve.