Pokud měl ten úvodní proti Portugalsku ukázat, jak na tom reprezentace je ve srovnání s absolutní špičkou, ve druhém už jde o všechno.
Výhra nad Gruzií? Paráda, před závěrečným utkáním slušná pozice pro postup.
Remíza? Nic moc, ve středu bude stoprocentně potřeba porazit Turky a tlak se znásobí.
A porážka? V každém případě průšvih a večer nervy u televize: když Portugalci neporazí Turky, šampionát v Německu pro Česko končí a závěrečný zápas odehraje jen z povinnosti.
Tím spíš je jasné, že už není kam uhnout.
Není o čem spekulovat ani na co čekat.
Tenhle zápas Češi potřebují vyhrát – a basta.
Proti Gruzii, čtyřiasedmdesátému týmu na žebříčku FIFA, jsou tři body nutnost. A protože je stejně naléhavě po úvodní porážce potřebuje i soupeř, může to být v hamburské aréně extra zajímavá podívaná.
Nebo ne?
„Nečekám, že by Gruzie nějak moc otevřela obranu,“ přemítal v pátek trenér Ivan Hašek. „My i oni víme, že nesmíme prohrát, ale zápas nahoru dolů to nebude.“
Chviča Kvaracchelija zůstává ležet na trávníku.
Je otázka, jestli to od českého kouče nebude spíš kamufláž. O taktice mluví nerad, tentokrát se dvakrát elegantně vymluvil z otázky na změny v sestavě a až napotřetí přiznal: „Může se stát, že uděláme víc než jednu. Měli jsme to tak v plánu už před mistrovstvím. O sestavě každopádně máme jasno.“
Těžko mohl na plánech trenérů něco změnit trénink, který si tým musel odkroutit na hřišti v Norderstedtu. Na trávník Volksparkstadionu, arény s působivě zvlněným pláštěm na střeše, měl stejně jako Gruzínci zákaz vstupu: aby terén, promáčený několika lijáky v posledních dnech, nedostal ještě víc zabrat.
Kvaradona. Ale nejen on
Napadlo by vás, že na Gruzii, která hraje fotbalové soutěže samostatně už od roku 1991, Češi zatím nikdy nenarazili? Možná i proto se těžko předvídá, co od největšího outsidera mistrovství vlastně čekat.
V prvním zápase proti Turecku se předvedl slušně, i když prohrál 1:3. Gruzínci ukázali, že umějí být svižní a nápadití směrem dopředu, ale taky kousaví v soubojích a pozorní v defenzivě, kterou vede šestatřicetiletý kapitán Kašija.
Rozhodně si nemyslete, že by se všechno točilo jen kolem Chviči Kvaraccheliji, hvězdy, kterou fanoušci až nábožně uctívají. Trenér Sagnol má na výběr, třeba útočník Mikautadze je třída: v posledních jedenácti zápasech nastřílel jedenáct gólů.
Gruzínský fotbalista Chviča Kvaracchelija padá na trávník.
Ale Kvaradona, jak se mu říká v Neapoli, má přece jen extra postavení a všimnete si ho vždycky. Zvlášť, když se týmu nedaří, bere to na sebe: proti Turkům mu experti na statistiky napočítali deset úspěšných pokusů o kličku, víc než kterémukoli hráči na turnaji.
Další gruzínský bonus? Tisíce fanatických fanoušků, pro které je Euro zážitkem na celý život. Vybavujete si, jak před rokem hnali jedenadvacítku na domácím evropském šampionátu? Tým zdánlivě bez hvězd dotančil málem až k medaili, z velké části díky tomu, že ho v každém zápase tlačil k prasknutí narvaný stadion v Tbilisi.
Nic z toho pochopitelně nemůže z Čechů sloupnout nálepku favoritů. Když ne Gruzii, tak koho by na Euru vlastně měli porazit?
Dalo se pochopit, že silné Portugalsko je přimáčklo a nepustilo téměř k ničemu, ale teď už tým musí předvést, že má na víc. A ideálně kromě tří bodů přesvědčit, že pod novým koučem dokáže i bavit.
„V tom se chceme dál posouvat. Věřím, že proti Gruzii zvítězíme a potěšíme fanoušky útočením,“ zadoufal záložník Antonín Barák.
I kouč Hašek se přidal: „Musíme hrát a ne bránit. Minule jsme neukázali všechno, co jsme chtěli. Je načase, abychom byli nebezpečnější.“
To každopádně. Kdy jindy?
