Regulérní gól Sparty, hru nepřerušuje praporek, oznámila komise sudích |
Konec kariéry? S tím na Pavla Zavadila nechoďte. Na každém zápasu i tréninku si fotbal užívá plnými doušky, po ročním prodloužení smlouvy je navíc na spadnutí, že v příštím ročníku překoná rekord Jaromíra Blažka coby nejstaršího hráče historie fotbalové ligy.
Na bývalou ikonu Sparty, která v dresu Jihlavy nastoupila k ligovému utkání ve dvaačtyřiceti letech a čtyřech měsících, zbývají tvořivému záložníkovi Opavy pouhé tři měsíce.
Navíc od října 2018 už drží primát nejstaršího střelce ligy.
„O novém kontraktu jsme se bavili už zhruba měsíc a půl a myslím si, že jsme se celkem rychle domluvili. Pořád mám mužstvu co dát a stále se cítím svěže. Pokud vycítím, že už nebudu stačit, tak skončím,“ říká Zavadil v rozhovoru pro LN.
„Možná to bude moje poslední sezona, hodně bude záležet na mém zdravotním stavu. Hlavní ale pro mě je, ať se Opava udrží v lize a můžeme pokračovat v tom, co tu budujeme,“ pokračuje fotbalista, který si se Spartou zahrál osmifinálovou skupiny Ligy mistrů, prošel izraelským Maccabi Haifa či šestiletým působením ve Švédsku.
LN: Nejstarší hráč ligy – jak se vám tento přídomek poslouchá?
Vnímám to pozitivně. Ukazuji, že se stále dá hrát vrcholový fotbal ve věku, který mám. Můžu být určitým obrazem pro ostatní hráče, kteří chtějí vydržet dlouho na špičkové úrovni. Jde to, musím se ale daleko více starat o své tělo. Důležitá je také regenerace, nebrat fotbal jenom jako obyčejnou rutinu. Vnímám ale, že je za mnou spousta dalších hráčů, kteří by už možná ani nehráli, ale pořád vidí, že to jde a je za nimi velká stopa v jednotlivých klubech. Dřív tolik starších hráčů podle mě nehrávalo.
  |
LN: Čím si to vysvětlujete?
Je tam více faktorů. Trénuje se intenzivněji a častěji, máme daleko větší možnosti regenerace, bez které by to prostě nešlo. Starší hráči si navíc fotbalu o dost více váží, užívají si každý trénink a když se s nimi bavím, jednoduše se jim končit nechce, protože furt klubům mají co dávat. Jsem rád, že se mladí hráči mají o koho opřít a od koho učit, protože já jako mladý samozřejmě také vzhlížel k těm starším a bral jsem si vždy od nich to nejlepší, co měli, a myslím, že by to tak mělo být.
LN: Zápasy v lize se nyní po koronavirové pauze hrají dvakrát týdně. Máte domluvu s trenérem Balcárkem, jak často budete nastupovat?
Bavili jsme se už dopředu, jak to můžu zvládat. Utkání v Teplicích jsem vynechal kvůli problémům s lýtkem, nemělo cenu riskovat to, aby se zranění zhoršilo. Když nastoupím, chci být týmu prospěšný a pomáhat mu na sto procent. Na mém místě jsou ale hráči, kteří jsou připraveni nastoupit, a když podají stoprocentní výkon, mohou mě velmi dobře nahradit. Tvrdím ale, že bych dva zápasy týdně zvládl.
Pavel Zavadil
|
LN: Ve 26. kole padlo nejvíce branek v ligové historii. Dá se to vysvětlit dlouhou pauzou?
Souhlasím, podle mě tomu pomáhá i rychlý sled zápasů. Když jsem viděl utkání Plzně s Boleslaví, viděl jsem výborný výkon Plzně, zápas mohl skončit klidně o dost větším rozdílem, skvěle hrála i Slavia s Jabloncem. Určitě je to dobře pro diváky, že padá tolik gólů, aspoň u té televize mohou zažít nějakou dílčí radost. Jen je škoda, že tu euforii nemohou sdílet na tribunách.
LN: Jaké to je hrát ligový zápas před poloprázdnými tribunami?
Když se vrátím k prvnímu utkání po pauze s Karvinou, tak bylo vidět hodně nervozity, všichni byli v očekávání, co to přinese hrát před prázdnými tribunami. Bylo to hodně náročné, fotbal neměl ani takovou kvalitu, bylo tam hrozně moc chyb a hrálo se hodně nahoru dolů. Každé slovo ze střídačky je slyšet, je to zvláštní.
LN: Máte v tréninku odlišný plán oproti ostatním?
Co se týká tréninků na hřišti, snažím se dělat všechny věci s týmem stejně, musím být pořádně nachystaný. V posilovně už je to jiné, zkoušel jsem dělat cviky, které dělají mladší spoluhráči, ale mému tělu to nedělalo dobře. Za ta léta mám už po domluvě s kondičním trenérem své varianty, na něž jsem zvyklý z dřívějších let.
LN: Co vaše předzápasové rituály?
Mám věci, které dělám pořád stejně. Od lehkého projetí na kole, masáž, po brzký příchod na stadion. Jsem rád, když mám na své věci čas a přijdu brzo před zápasem, když tam ještě skoro nikdo není, na domácí zápasy jsem taky zvyklý chodit pěšky.
LN: Jak často za vámi chodí hráči pro rady?
Máme to nastavené tak, že mohou přijít kdykoliv, když mají něco na srdci. Někdy je to samozřejmě častěji, ale je to tak normální. Navíc se bavíme průběžně i o mimofotbalových věcech. Musím říct, že máme v Opavě hodně šikovných mladíků, na kterých je vidět, že se hodně chtějí zlepšovat. Spoustu věcí odkoukají, a když je potřeba, jsem vždycky připravený poradit s nějakým detailem.
LN: A naopak, dokážete si vzít o poločase slovo a zcepovat je?
Určitě, to k tomu patří. Je potřeba, aby starší hráči zareagovali na případný průběh utkání, občas padají i ostřejší slova, nejde ale o žádná shazování a myslím si, že je to přirozená součást fotbalové kabiny.
Jan Žídek a Pavel Zavadil slaví branku do sítě Budějovic.
LN: Během své bohaté kariéry jste okusil působení ve Spartě, Maccabi Haifa, šestiletou etapu ve Švédsku či Brno. Na jaké období vzpomínáte nejraději?
S každou etapou své kariéry mám ty vzpomínky dobré i špatné. Každopádně mě mrzí, že jsem nezůstal delší dobu v Izraeli, fotbal v Haifě a celkově místní lize se před šestnácti lety dělal na velmi vysoké úrovni. Velmi rád vzpomínám i na Švédsko, kde jsem strávil výraznější část svého fotbalového života. Velmi dobré vztahy jsem měl i v Brně, to město a lidi okolo jsem si oblíbil a nikdy na to období nezapomenu. Nakonec jsem rád, že jsem se mohl vrátit do Opavy, kde mám rodinu a děti, to pro mě bylo hodně důležité. Jsem tu spokojený a chci dále spolupracovat s lidmi, kteří tu jsou, a vybudovat tu něco. Je tu velký potenciál, máme tu hodně šikovných mladíků.
LN: Okusil jste i druhou českou ligu. Je podle vás více náročná pro techničtější hráče?
V hodně ohledech ano. Hra je více rozháraná a soubojová, je tam hodně individuálních chyb, rozdíl v kvalitě se tam snaží mužstva dohánět větší agresivitou. Samozřejmě tam pak jsou týmy jako Brno či Dukla, které jsou technicky vyspělejší a hrají ligový fotbal.
LN: Izraelská Maccabi Haifa byla vaší první zahraniční štací...
Bylo to úplně něco nového. Mentalita lidí je tam úplně jiná než v Česku, hodně tam prožívají fotbal. Co se týče hráčů, tak jsou tam o dost více sobečtější, hrají to na sebe, to mi malinko vadilo, protože se chtěl každý prosadit do většího klubu v Evropě. Každopádně celkově se tam hrál hodně rychlý a technický fotbal, měl jsem tu čest hrát proti hráčům, kteří prošli Premier League, a byla tam řada izraelských reprezentantů či Brazilců. Měli tam hodně peněz na to přivést zvučné hráče, byla to obrovsky cenná zkušenost.
LN: Jakou jste měl zkušenost s tamními bouřlivými fanoušky?
Fanoušci tam byli vždycky skvělí, někdy až fanatičtí. Po výhře jsme byli oslavováni jako hrdinové, po prohře to občas taková legrace nebyla. Stalo se, že přišli po zápase na náš trénink a tam nám dali hodně najevo, že se takové výkony nesmí opakovat. Fotbal byl pro ně doslova a do písmene život.
LN: Naučil jste se za sedm let ve Švédsku místní jazyk? Jaký tam byl život z osobního pohledu?
Trvalo mi delší dobu, než jsem se začal nějak více domlouvat švédsky, ta řeč je opravdu těžká. Místní kluci to ale rádi viděli, že jsem se snažil, a tak na mě mluvili pomalu, abych jim rozuměl. Nakonec si myslím, že jsem se naučil hodně obstojně. Z pohledu osobního života to bylo hodně zajímavé, Švédi žijou jiný život než my, neřeší věci hned a nedokážou moc bouchnout do stolu. Na důležitější věci si vyhraní více času, nechci ale říkat, že jsou chladní, jak se o nich říká. Přijali mě tam skvěle a dodnes tam mám spoustu kamarádů, kteří mi pomohli. Samozřejmě to asi bylo i tím, že jsem tam hrál fotbal a myslím, že na solidní úrovni, potom vás přijmou snáze.
Pavel Zavadil v dresu Brna
LN: Ještě před působením v Izraeli jste přestoupil z Drnovic do Sparty. Jaké to bylo najednou hrát osmifinálovou skupinu Ligy mistrů?
Rozdíl to byl obrovský, naprosto jiný svět. Přišel jsem do největšího klubu v Česku, kde se nebere nic jiného než úspěchy. V době, kdy jsem byl na Letné já, bylo jasné, že pokud nechytnete první šanci za pačesy, druhou už většinou nedostanete. Život ve Spartě běžel strašně rychle, ten tlak tam byl obrovský a myslím, že to nejde srovnat s žádným jiným klubem. Pro mě to byl splněný sen zahrát si v Lize mistrů; když ji dávají v televizi, snažím se nevynechat jediný zápas.
LN: Přijala vás tehdy dobře kabina plná velkých jmen?
Byla to pro mě úplně nová situace, kterou jsem doposud neznal. Kabina byla našlapaná řadou hvězd, když jsem jel na trénink, bylo cítit, že to není normální ulice a mělo to svojí atmosféru. V kabině byla ale skvělá atmosféra a s přijetím jsem neměl problém, hodně mi pomohlo, že jsem tam měl Zdenu Grygeru, který se mnou byl rok předtím v Drnovicích. S tím, abych se nedostal do party, jsem ale během své kariéry problém neměl nikdy.
LN: Trenérem byl tehdy Jaroslav Hřebík, vzpomínáte na něj v dobrém?
Tehdy jsme se Spartou udělali velké úspěchy, vzpomínám na něj normálně. Měl svoje metody a myšlení, jak prosadit na české poměry nadstandartní fotbal, které se snažil aplikovat na všechny hráče. Byla tam obrovská konkurence, v jednu dobu nás bylo v kabině 28, na každý post byli tři lidi, tréninky měly obrovský náboj. Já ale nejraději vzpomínám na jeho asistenta Víťu Lavičku, který se věnoval každému hráči týmu. Kdokoliv něco potřeboval na tréninku i mimo něj, mohl vždycky za ním přijít a on se mu snažil pomoct. Víťa vnímá fotbal neuvěřitelně dobře a navíc je hrozně lidský, i když se nedařilo, snažil se je neshazovat, kabina ho měla hrozně ráda. Tento jeho přístup byl podle mě v celkové chemii kabiny o dost důležitější, než samotné taktické pokyny.
LN: Devatenáctiletý Petr Čech kraloval brance Sparty, v čem byl jiný než ostatní brankáři?
Na svůj věk měl obrovský talent, už ve Spartě byl hodně sebevědomý a věřil si, že bude brankářskou jedničkou. Šel si tvrdě za tím, bylo vidět, že to má v hlavě naprosto ideálně nastavené, navíc už v té době byl na svůj věk hodně vyzrálý. To podle mě hodně nadějným fotbalistům v této době chybí a hlavně díky tomu měl Petr tak úžasnou kariéru, jakou si prošel.
LN: V novém kontraktu v Opavě máte i klauzuli, že v klubu můžete působit po skončení kariéry. Přemýšlíte už o nějaké konkrétní pozici?
Tuto možnost už probíráme delší dobu, jsou tam nějaké návrhy, kam bych se po konci mohl posunout. Dokud budu hrát, chci do toho dát ještě všechno, a tyto věci bych chtěl prezentovat až po skončení. Jsem rád, že se mnou vedení počítá. Za tu dobu, co hraju fotbal, si myslím, že mu rozumím a můj pohled není špatný, navíc znám fotbal z pohledu hráče, což může být později výhodou.
