„Bolí to moc, protože jsme neodvedli špatný výkon,“ smutnil po zápase obětavec ze Slavie. „Věděli jsme, že to bude bolet. Že se budeme muset bránit. Taky přesouvat a padat do střel. Mrzí nás, že nakonec dostaneme dva ušmudlané, smolné góly.“
Jeden vlastní, druhý nešťastný. Ale ještě předtím přišla po hodině hry Provodova velká chvíle. Kousek za vápnem švihl pravačkou, balon zaplul ke vzdálenější tyči a gólman Costa nedosáhl. Fanoušci na napráskané tribuně za brankou vybouchli nadšením a chlapíkovi se čtrnáctkou na zádech, který nadšeně klouzal po kolenou do rohu hřiště, běžely hlavou vzpomínky.
I ty nepříjemné. Na to, jak v květnu 2021 při zápase v Olomouci špatně došlápl, utrhl si zkřížený vaz i meniskus a přišel o vytoužený turnaj. Nominaci na covidem odložené Euro měl téměř jistou, hrál v top formě, v reprezentaci se blýskl gólem proti Belgii a v evropských pohárech pomohl ranou z dálky senzačně vyřadit anglický Leicester.
Stačil jeden nešťastný pohyb a všechny naděje byly fuč. Provod si rychle spočítal, že místo Eura ho čekají měsíce plné dřiny a bolesti. Tak se nedivte, že si gól proti Portugalsku užíval dvojnásob.
„Budu na něj vzpomínat celý život. Proti Portugalsku, proti Ronaldovi, na plném stadionu, před úžasnými fanoušky... Neskutečné emoce,“ vyprávěl novinářům. „Blesklo mi toho hlavou spoustu. Ale snažil jsem se hned soustředit na zápas a pokračovat. Věřil jsem, že když budeme bránit tak, jako do té doby, Portugalcům to hodně znepříjemníme. Po gólu byli takoví rozladění, asi to nečekali.“
Gólová střela Lukáše Provoda proti Portugalsku.
To jistě ani trenér Martínez, který už by si Provoda měl dobře zapamatovat. Právě on byl na belgické lavičce, když přemýšlivý fotbalista s inženýrským titulem v Edenu vstřelil v kvalifikaci o mistrovství světa v Kataru první reprezentační gól. V úterý se trefil podobně a je možné, že si španělský kouč vzpomněl. Nebo ne?
„Myslím, že si mě nepamatuje a ani si mě pamatovat nebude,“ usmál se Provod. „Možná, kdybychom remizovali nebo vyhráli. Takhle mi neříkal nic.“
Pravda ale je, že jediná česká střela na bránu favoritům na chvíli zavařila. Vypadalo to, že do té doby dominantní tým se lehce vytrácí, najednou ztrácel koncentraci, drajv i nervy. Jenže dopředu se valil dál: a za sedm minut se dočkal vyrovnání a v nastaveném čase zápas otočil.
Pro Čechy bolestivé vyústění? Ano, samozřejmě. Ale taky zasloužené.
„Musíme si přiznat pravdu. Portugalci nás samozřejmě tlačili, byli celý zápas lepší, měli střely, šance, Jindra Staněk toho dost chytil,“ uznal Provod. „Ale celý zápas jsem věřil v zázrak. Že když do toho dáme srdce a bude nás jedenáct bojovníků proti jedenácti skvělým fotbalistům, odmění nás to. Tentokrát to nevyšlo, tak snad příště.“
Co chybělo, aby se Čechům povedlo aspoň remízu ubránit? Zdánlivě jen pár desítek vteřin, jenže i Provod dobře viděl, že stejně jako spoluhráči běhal hlavně bez balonu. A že příště proti Gruzii to bude chtít směrem dopředu mnohem větší aktivitu.
„Plán zněl být aktivnější, víc presovat. Ale kvalita Portugalců je neuvěřitelná. Asi jsem nezažil tým, který by rotoval tak dobře jako oni, je hrozně těžké to jakkoli presovat. Nechtěli jsme být pasivní, říkali jsme si, že to by nestačilo, ale nakonec to málem stačilo... Ukázali jsme, že máme velké srdce, soudržnost, že umíme být agresivní, obětovat se jeden pro druhého. Věřím, že to je správné nastavení. Když takhle půjdeme do dalších zápasů, budeme ještě aktivnější a ukážeme trošku - nebo spíš o hodně - víc dopředu, můžeme být úspěšní.“
Snad i s kapitánem Součkem, který během první půle fanoušky i spoluhráče vyděsil. Z ničeho nic si sedl na trávník, držel se za koleno, které si ještě minulý týden tejpoval. Dohrávat bez něj? Těžká věc, na to Češi nejsou zvyklí. I Provod se lekl.
„Trošku mi zatrnulo,“ pokýval hlavou. „Ale znám Suka, vím, jaký je: totální gladiátor. Nenechal by si utéct ani minutu. Doufal jsem a věřil, že bude v pořádku.“
I proto, že o trápení s kolenem toho sám ví víc než dost.
