„Ty si zasloužíš být kapitán. Ukaž všem, jak jsi silný,“ pobídl ho před úterním osmifinále vůdce Fernandinho. Vzal pásku a podal ji blonďákovi, který se už týden neusmál. Zinčenko se trápí. A nikdo se mu nediví. Jeho vlast hoří. Jeho kamarádi se brání přesile, umírají.
Za normálních okolností by se Ukrajinci díky satelitnímu vysílání jistě nadšeně srotili u televizí a sledovali, jak Zinčenko s Manchesterem vyřazuje druholigového outsidera Peterborough United. Jenže teď nemá na fotbal nikdo pomyšlení. Ani elektřina mnohdy nejde.
Fanoušci v Peterborough při zápase Anglického poháru mezi domácím týmem a Manchesterem City vyjadřují podporu hostujícímu hráči Oleksandrovi Zinčenkovi a Ukrajině.
Na kyjevskou televizní věž mířily rakety, když šel Zinčenko do boje. Do svého boje. Aby ukázal, že se Ukrajinci nevzdávají.
Ani ti doma, ani sportovní legionáři. Bez rozdílu věku, popularity a pracovního zaměření.
„V jeho zemi se válčí, zabíjejí tam nevinné lidi. Jak byste se cítili vy? Oleks se samozřejmě bojí, ale my ho ve všem podpoříme,“ pravil před výkopem trenér Pep Guardiola.
Nepřiznal to sice, ale jistě musel dlouze přemýšlet, jestli Zinčenka použije. Ukrajinský levý obránce má hlavu v pejru. Narodil se v Ratomyšli, což je městečko v centru země, nedaleko od těžce ostřelovaného Žitomiru. Když hrál v akademii Šachtaru Doněck, musel s rodiči utéct z Donbasu coby válečný uprchlík. Teď musí tisíce kilometrů daleko od domova sledovat ještě větší zvěrstva, která na Ukrajině páchá Putinův režim.
Ukrajinský obránce Oleksandr Zinčenko z Manchesteru City
Zinčenko sice není taková fotbalová modla jako kdysi kanonýři Ševčenko nebo Rebrov, chová se skromně, nevyčnívá, gólů střílí drobně, ale tím, že kope za Manchester City, ukrajinští sportovní fanoušci ho plně respektují. Teď násobně víc, když vystupuje jako odpůrce ruské agrese.
S mírovými hesly a ukrajinskou vlajkou v ruce.
„Fotbal je ta nejlepší cesta, jak může Oleks na chvíli zapomenout, co strašného se v jeho zemi děje. On potřebuje hrát, prospěje mu to,“ řekl kouč Guardiola.
O víkendu Zinčenko plakal dojetím. Na stadionu Evertonu, kde se hrálo 27. kolo anglické ligy, všichni povstali a tleskali Ukrajině. V úterý pak fanoušci soupeře vyvolávali jeho jméno. Mezitím Zinčenko na svůj instagramový účet zkopíroval mapu rodné země a připsal k tomu emotivně: „Nikdo jiný než Ukrajinci si ji nemůže přivlastňovat.“
Fotbal, jako globální jazyk, se po ruském válečnickém vpádu vyjadřuje jasně. Byť občas s lehkým zpožděním. Světová i evropská federace vyřadily ruské kluby z mezinárodních soutěží, země si nezahraje baráž o mistrovství světa, která se měla konat za tři týdny. Letošní finále Ligy mistrů se přesouvá z Petrohradu do Paříže, ruská společnost Gazprom přestala být s okamžitou platností sponzorem evropského fotbalu.
Jenže slzy a krev ani takové kroky nevysuší. Prozatím určitě ne.
