Krejčíková o půlnočním vzepětí: Když mě má někdo porazit, ať je to po bitvě

„Z výhry mám velkou radost, byl to hodně složitý zápas a klíčem k úspěchu byla koncovka druhého setu. Jsem moc ráda, že se mi podařila překlopit na svou stranu, a když se mi povedl brejk hned na začátku třetího setu, už to bylo nadějné,“ hodnotila na tiskové konferenci v Melbourne vítězství 4:6, 7:5 a 6:3.

V závěru druhého setu jste postupně čelila čtyřem brejkbolům, kdyby Hunterová jeden z nich využila, šla by podávat na vítězství. Jak jste situaci zvládla?
Už ani nevím, co jsem proti brejkbolům zahrála, ale celý zápas jsem šla bod od bodu. A tím, že se mi první set úplně nevydařil, tak jsem si říkala, že musím něco změnit, že jí to prostě nemůžu dát zadarmo. Když mě má někdo porazit, tak to musí být po bitvě. A momenty za stavu 4:4 a 5:5 ve druhém setu, kdy se zápas lámal, jsem nakonec urvala pro sebe.

A díky tomu jste se nabudila na třetí sadu, v níž jste vedla 3:0.
Donutila jsem ji k více chybám a narušila jí herní pohodu, ale i když jsem měla výhodu brejku, věděla jsem, že ještě není konec. Čekala jsem, že se Storm o výhru ještě popere a že když si podrží servis, tak bude ještě kousat. Musela jsem si postup uhrát a jsem ráda, že jsem to zvládla.

Hunterová je světovou jedničkou ve čtyřhře, ale v singlu jí patří až 180. místo. Překvapil vás její výkon?
Ne, čekala jsem, že bude hrát dobře. Znám ji dlouho a vím, že jako levačka má hrozně nepříjemnou zatáčku do bekhendu, umí dobře mixovat hru, má dobrý bekhend a umí hrát hodně rychle. Navíc neměla co ztratit, ostatně jako všechny holky, se kterými jsem tu zatím hrála. Pamatuju si časy, kdy to bylo naopak, kdy jsem já byla osmdesátá a hrála s Halepovou, Azarenkovou nebo Sabalenkovou. Neměla jsem vůbec co ztratit a hrálo se mi strašně dobře.

Barbora Krejčíková (vlevo) přijímá gratulaci od Australanky Storm Hunterové k postupu do osmifinále Australian Open.

Vaše pozdní utkání provázela na centrálním dvorci hlasitá atmosféra. Potěšila vás?
Byla skvělá, takové zápasy hraju moc ráda. Viděla jsem i dost skupinek českých fanoušků, kteří se snažili překřičet domácí Australany, takže kulisa byla opravdu moc pěkná.

V Melbourne jste v osmifinále potřetí v řadě, co vám zde tolik svědčí?
Austrálii mám celkově ráda, a když vezmu všechno dohromady, tak z grandslamů je mým nejúspěšnějším turnajem. Vždycky jsem se sem těšila, už jako juniorce se mi tady hrozně líbilo. A jsem ráda, že i když se mi letos zatím úplně nedařilo a první a dnešní zápas jsem musela otáčet, tak se mi vždy podařilo vítězství vybojovat.

O postup do čtvrtfinále se střetnete se šestnáctiletou Ruskou Mirrou Andrejevovou, s níž máte bilanci 0:2. Co plánujete změnit?
V obou zápasech jsem uhrála jen pár gamů (loni na Wimbledonu skrečovala za stavu 3:6 a 0:4, v Pekingu prohrála dvakrát 2:6), takže se budu snažit něco vymyslet, abych měla větší šanci. Ale očekávám, že to bude zase těžký zápas, ona hraje dobře a proti starším hráčkám nebojácně. Výsledek moc neřeší a nemá co ztratit. Pro nás jsou zápasy proti ní náročné, ale určitě se těším a zkusíme něco vymyslet.

Objevila jste se i v pavouku smíšené čtyřhry, představíte se po boku Francouze Fabiena Reboula. Jak jste se dali dohromady?
Oslovila jsem ho já, známe se od našich dvanácti let, hráli jsme spolu mezinárodní turnaje mládeže. Do mixu jsem se přihlásila, protože je jednak olympijský rok, a jednak jsem si chtěla zahrát nějaké zápasy. Tím, že se mi v Adelaide moc nezadařilo a nevěděla jsem, jak mi to tady půjde nebo nepůjde, tak jsem chtěla na kurtu trávit víc času. Před sezonou jsme udělali dobrou přípravu mimo kurt, ale tenis jsme začali hrát až po Vánocích, takže jsem cítila, že v tomto směru mi něco chybí.