Sobota 6. července 2024, Den upálení mistra Jana Husa
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Bývalí rozhodčí dostali u soudu pokutu

K pokutě 70.000 korun za korupční jednání byli dnes v Havířově odsouzení bývalí fotbaloví rozhodčí Lubomír Puček a Jiří Vodička. Pokud by nezaplatili, čekají je tři měsíce ve vězení.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Fanous

7. 3. 2006 21:46
70,000 - naprosta fraska
Oba dva meli dostat - Zakaz na kterekoliv hriste, kde se hraje fotbal.
0 0
možnosti

Hans

7. 3. 2006 21:40
Ty v*le Ivánku je to v pr*eli, bárka se potápí !
Prostě nějací ti kapříci odplavali ... Ty v*le Ivánku je to v pr*eli, bárka se potápí !
0 0
možnosti

Sch.glosátor

7. 3. 2006 18:15
Pokutu ? Co je to za novinářský blábol ? Žádnou pokutu nedostali.
Doslali peněžitý trest. Soud za trestné činy neukládá pokuty ale peněžité tresty. Zapamatujte si to. Pokud v redakci nemáte trestní zákon, tak ho najdete na internetu. Ten snad máte....
0 0
možnosti

Kra

7. 3. 2006 16:18
Je to
 lumpárna !! Chudáci rozhodčí !! Já bych jim věřil, vždyť jsou z té vybrané společnosti, kde co slovo, to perla s puncem poctivosti !! Přece všichni z ČMFS jak lilie čisté jsou !! A teď jsou osočováni !! Že se nestydíte !!
0 0
možnosti

fotr

7. 3. 2006 15:57
Prej nic moc
70 000... ty vole, já teda nevím, v jakých žijou relacích. No jasně, jeden zápas a je to zpátky. Dyť víš, že s municí nikdy nebyl problém.
0 0
možnosti

teprv ted spokojeny obcan EU

7. 3. 2006 15:09
Ty vole, ani se neptej, to je v p.deli, je konec, vole, Titanic se potápí, bárka se potápí, já už nemůžu, jestli mi rozumíš…
Dycky jsem si myslel, že jsou věci, který jsou důležitý. Ale teď vim, že jsou i jiný věci, který jsou důležitý – a to je podstatný. A TAHLE SITUACE SI ZASLOUŽÍ PODSTATNÝ ROZBOR : „Já jsem mluvil s ním jenom po telefoně a tak že jsem nevim a říkám mně to nevadilo stejně bych musel dát do toho.“ či „– Hele, mně volal ten, Pelta… – Ti volal Pelta, jo? – No. – .ůrák, a co ti chtěl? – Nic… – Nic, jo? – Nó. – A cos mu na to řek, ty vole? – No, nic. – Tos mu řek dobře, ty vole!“ postihuje komplexní komunikační a existenciální nejistotu pracovní mašinerií vysávaných senzitivních, obyčejných lidí. A situaci, že uplácený neví, která strana ho vlastně uplácí, prostě nelze rozumět jinak než jako věčnému faustovskému sváru dobra a zla, těžkosti vnitřní svobody rozhodování lidského ducha, snahy dobrat se metafyzické podstaty existence a ceny opravdových upřímných lidských vazeb. A můžeme být jenom rádi, že přátelství Ivánka a Milánka takovou zkoušku ustojí, překonává ona biedermeierovská klišé a od banální všednodenní situace odpovídá na základní lidské otázky: kdo jsme, odkud jdeme a kam směřujeme. Může to znít od mediální m.dky banálně, ale skutečně jsem přesvědčen, že musíme jít tomu štěstíčku naproti.
0 0
možnosti