V těchto místech zastřelil ve čtvrtek osmnáctiletý Hans Van Themsche Oulematu Núdyieovou z Mali a její vlámskou svěřenkyni, dvouletou Lunu Drowartovou.
"Nikdo není lepší než ti druzí," stojí na jednom z nápisů, které sem lidé přinášejí s konvalinkami a liliemi. "Cizinci nejsou terče pro střelce." O obrubník se opírá veliký plyšový medvěd, v prackách stručný transparent: Proč?
Tato otázka vzrušuje a traumatizuje belgickou a zejména vlámskou politickou scénu. Zatímco premiér Guy Verhofstadt v první reakci jasně ukázal prstem na krajní pravici a odsoudil Van Themscheho počínání jako rasistické, další se vyjadřují mnohem opatrněji. Ze všech vlámských politických stran pouze socialisté podpořili ve federálním parlamentu návrh, aby strana Vlámský zájem, dříve Vlámský blok, byla dočasně zbavena veřejných dotací.
Pachatelovy pohnutky jsou dnes jasné. "Zabiju se, ale do té doby postřílím co nejvíc makaků," napsal v dopise na rozloučenou. Vypravil se do Antverp, kde si bez nejmenších problémů koupil loveckou pušku a krabici nábojů. V 11 hodin nabil. Deset minut poté "složil" šestačtyřicetiletou Turkyni Songul Kocovou, která si v klidu četla na lavičce. Prostřelil jí plíci, přežila.
Vzápětí spatřil Oulematu a mířil znovu, přesně. Pokud jde o malou Lunu Drowartovou, měla smůlu. "Byla v nesprávnou chvíli na nesprávném místě," řekl vyšetřovatelům.
Policista Marcel Van Peel ho musel postřelit, jinak by byl pokračoval. "Měl jste mi mířit na hlavu," řekl mu mladík, který si po ránu pečlivě vyholil vlasy, aby bylo každému jasné, s kým má tu čest. Psychologové se v novinách hádají, zda se prostě pomátl, protože mu hrozilo vyloučení z internátu, kde bydlel, nebo zda ho tolik ovlivnilo rodinné prostředí - otec je dávným
členem Vlámského zájmu, teta federální poslankyní za tuto stranu, děd působil v řadách Waffen SS.
"Nikoho jsme nezabili. Tohle je skandál," vyhlásil předseda Vlámského zájmu Filip Dewinter. Zdůraznil, že jeho strana nevyzývá ani k násilí, ani k rasismu. A obvinil Verhofstadta, že se snaží případ z černé kroniky politicky zneužít půl roku před obecními volbami.
Vlámský zájem je nejsilnější strana ve Flandrech, s 25 procenty hlasů. V Antverpách ji volí každý třetí. U moci zatím není jen proto, že ostatní politické síly praktikují vůči ní "sanitární kordon"; jsou nuceny se vždy spojit mezi sebou, třeba i nelogicky, jen aby zůstal v opozici. Kde mu, samozřejmě, dál roste obliba.
"Sice nevládnou, ale v Antverpách mají nesmírný vliv - v policii, ve školách, mezi hasiči, na univerzitě, na úřadech. Když si my Afričané jdeme stěžovat, je nám nasloucháno jen na půl ucha," stěžoval si Norbert Ngila, předseda antverpské Africké platformy. Zástupci marockých organizací sdělili, že podezřelé utonutí mladého Maročana minulý týden má na svědomí
rasistická policie. V Bruggách šel v sobotu protestní průvod poté, co tři tamní skini surově zbili pár černochů, kteří přijeli na výlet z Francie; jeden z nich je v komatu.
Měsíc po vraždě sedmnáctiletého Joea Van Holsbeecka na bruselském nádraží kvůli přehrávači MP3 prožívá Belgie další trauma. Oba případy nespojuje žádná souvislost, ale, jak napsal list Le Soir, "vnucují žhavé otázky ohledně fungování naší společnosti a hodnot, jimiž se řídí její členové".
"Nikdo není lepší než ti druzí," stojí na jednom z nápisů, které sem lidé přinášejí s konvalinkami a liliemi. "Cizinci nejsou terče pro střelce." O obrubník se opírá veliký plyšový medvěd, v prackách stručný transparent: Proč?
Tato otázka vzrušuje a traumatizuje belgickou a zejména vlámskou politickou scénu. Zatímco premiér Guy Verhofstadt v první reakci jasně ukázal prstem na krajní pravici a odsoudil Van Themscheho počínání jako rasistické, další se vyjadřují mnohem opatrněji. Ze všech vlámských politických stran pouze socialisté podpořili ve federálním parlamentu návrh, aby strana Vlámský zájem, dříve Vlámský blok, byla dočasně zbavena veřejných dotací.
Pachatelovy pohnutky jsou dnes jasné. "Zabiju se, ale do té doby postřílím co nejvíc makaků," napsal v dopise na rozloučenou. Vypravil se do Antverp, kde si bez nejmenších problémů koupil loveckou pušku a krabici nábojů. V 11 hodin nabil. Deset minut poté "složil" šestačtyřicetiletou Turkyni Songul Kocovou, která si v klidu četla na lavičce. Prostřelil jí plíci, přežila.
Vzápětí spatřil Oulematu a mířil znovu, přesně. Pokud jde o malou Lunu Drowartovou, měla smůlu. "Byla v nesprávnou chvíli na nesprávném místě," řekl vyšetřovatelům.
Policista Marcel Van Peel ho musel postřelit, jinak by byl pokračoval. "Měl jste mi mířit na hlavu," řekl mu mladík, který si po ránu pečlivě vyholil vlasy, aby bylo každému jasné, s kým má tu čest. Psychologové se v novinách hádají, zda se prostě pomátl, protože mu hrozilo vyloučení z internátu, kde bydlel, nebo zda ho tolik ovlivnilo rodinné prostředí - otec je dávným
členem Vlámského zájmu, teta federální poslankyní za tuto stranu, děd působil v řadách Waffen SS.
"Nikoho jsme nezabili. Tohle je skandál," vyhlásil předseda Vlámského zájmu Filip Dewinter. Zdůraznil, že jeho strana nevyzývá ani k násilí, ani k rasismu. A obvinil Verhofstadta, že se snaží případ z černé kroniky politicky zneužít půl roku před obecními volbami.
Vlámský zájem je nejsilnější strana ve Flandrech, s 25 procenty hlasů. V Antverpách ji volí každý třetí. U moci zatím není jen proto, že ostatní politické síly praktikují vůči ní "sanitární kordon"; jsou nuceny se vždy spojit mezi sebou, třeba i nelogicky, jen aby zůstal v opozici. Kde mu, samozřejmě, dál roste obliba.
"Sice nevládnou, ale v Antverpách mají nesmírný vliv - v policii, ve školách, mezi hasiči, na univerzitě, na úřadech. Když si my Afričané jdeme stěžovat, je nám nasloucháno jen na půl ucha," stěžoval si Norbert Ngila, předseda antverpské Africké platformy. Zástupci marockých organizací sdělili, že podezřelé utonutí mladého Maročana minulý týden má na svědomí
rasistická policie. V Bruggách šel v sobotu protestní průvod poté, co tři tamní skini surově zbili pár černochů, kteří přijeli na výlet z Francie; jeden z nich je v komatu.
Měsíc po vraždě sedmnáctiletého Joea Van Holsbeecka na bruselském nádraží kvůli přehrávači MP3 prožívá Belgie další trauma. Oba případy nespojuje žádná souvislost, ale, jak napsal list Le Soir, "vnucují žhavé otázky ohledně fungování naší společnosti a hodnot, jimiž se řídí její členové".
