Důvodem bylo kvalifikační fotbalové utkání mezi oběma zeměmi, i když zdaleka nešlo jen o sport. „Pro nás je samozřejmě důležité, jak dopadne fotbal, ale ještě důležitější je, zda se nám podaří obnovit vztahy s Tureckem,“ řekl LN státní tajemník arménského ministerstva zahraničí Arman Kirakosjan. 
Devadesát minut
Slovo „obnovit“ neodpovídá tak úplně stavu věcí. Ještě nikdy se totiž na jerevanském stadionu nehrála turecká hymna, ještě nikdy spolu reprezentační týmy Arménie a Turecka nesehrály fotbalové utkání, ale hlavně nikdy v historii ještě nebyl na návštěvě Arménie turecký prezident ani žádný z oficiálních představitelů.
Více než devadesát minut, které hlava Turecka Abdullah Gül a arménský prezident Serž Sarkisjan v sobotu večer strávili na stadionu za několikacentimetrovým neprůstřelným sklem, se proto stalo průlomem ve vztazích mezi oběma zeměmi. Vztazích, pro něž i označení „ledově chladné“ zní příliš vřele.
Turecko a Arménie spolu nemají diplomatické vztahy, Turecko uzavřelo před patnácti lety společnou hranici a zakázalo přímé lety do Jerevanu. Arménie je dodnes v poloválečném stavu s Ázerbájdžánem, jehož obyvatele považuje Turecko v podstatě za součást tureckého národa. A Arméni okupují pětinu Ázerbájdžánu spolu s ázerbájdžánským Náhorním Karabachem. Arméni také obviňují Turky z genocidy milionů Arménů za 1. světové války.
Napětí před utkáním se proto dalo krájet a bezpečnostní opatření připomínala výjimečný stav. „Turci jsou vrazi Arménů, největší nepřátelé, které na světě máme,“ nechal se slyšet postarší arménský fanoušek čekající frontu na bezpečnostní kontrolu před stadionem.
Přes přítomnost prezidentů panovala na stadionu, na kterém byl i nepatrný hlouček tureckých fanoušků, nepřátelská atmosféra. Když se na trávníku objevili první turečtí fotbalisté, ozval se ohlušující pískot, stejně jako o chvíli později, kdy zazněla turecká hymna.
Utkání pak burácející tribuny skandující „Hajastan, Hajastan“, jak zní arménsky název země, prožívaly více jako válečné tažení než jako sport. Kdyby se některému arménskému fotbalistovi podařilo dát Turkům gól, stal by se národním hrdinou. Bojového ducha si arménští diváci posilovali i obřími hesly žádajícími uznání genocidy, hlásajícími, že turecký Ararat je arménský, či rozvinutím obří vlajky Náhorního Karabachu.
Své si neodpustil ani Arménský fotbalový svaz. Do balíčku pro novináře dal i sérii historických pohlednic „arménští sportovci v Osmanské říši“, jimiž Muzeum genocidy připomnělo vyvraždění arménské diaspory v Malé Asii. „To jsou celí Arméni,“ komentoval to jeden turecký sportovní novinář.
Vzhůru na odvetu
Na fotbalovém trávníku nakonec utkání dopadlo tak, jak při síle obou mužstev dopadnout muselo. Po nerozhodném prvním poločase dali Turci dva góly, když si sice snaživí, ale semifinalistovi mistrovství Evropy nestačící Arméni nevytvořili ani jednu šanci. Mnoho arménských diváků po druhém gólu zkroušeně a mnohdy v slzách předčasně opouštělo tribuny.
Na diplomatickém poli to ale vypadá na oboustranné vítězství. „Tento zápas je začátek nových vztahů,“ prohlásil po utkání Gül. Jeho arménský protějšek Sarkisjan k tomu uvedl, že přijal pozvání na odvetu, která se hraje za měsíc v Turecku. „Myslím, že dnešek byl dobrý začátek,“ řekl Sarkisjan.
Blokáda turecko-arménské hranice, díky čemuž obě země přicházejí o astronomické sumy, ale i po sobotě zůstává v platnosti. „Bude to ještě dlouhá cesta, ale nějak změna toho zcela nenormálního stavu mezi dvěma státy v 21. století musela začít,“ řekl LN jeden z prominentních diváků utkání, arménský ministr financí Tigran Davtyan.
Devadesát minut
Slovo „obnovit“ neodpovídá tak úplně stavu věcí. Ještě nikdy se totiž na jerevanském stadionu nehrála turecká hymna, ještě nikdy spolu reprezentační týmy Arménie a Turecka nesehrály fotbalové utkání, ale hlavně nikdy v historii ještě nebyl na návštěvě Arménie turecký prezident ani žádný z oficiálních představitelů.
Více než devadesát minut, které hlava Turecka Abdullah Gül a arménský prezident Serž Sarkisjan v sobotu večer strávili na stadionu za několikacentimetrovým neprůstřelným sklem, se proto stalo průlomem ve vztazích mezi oběma zeměmi. Vztazích, pro něž i označení „ledově chladné“ zní příliš vřele.
Turecko a Arménie spolu nemají diplomatické vztahy, Turecko uzavřelo před patnácti lety společnou hranici a zakázalo přímé lety do Jerevanu. Arménie je dodnes v poloválečném stavu s Ázerbájdžánem, jehož obyvatele považuje Turecko v podstatě za součást tureckého národa. A Arméni okupují pětinu Ázerbájdžánu spolu s ázerbájdžánským Náhorním Karabachem. Arméni také obviňují Turky z genocidy milionů Arménů za 1. světové války.
Napětí před utkáním se proto dalo krájet a bezpečnostní opatření připomínala výjimečný stav. „Turci jsou vrazi Arménů, největší nepřátelé, které na světě máme,“ nechal se slyšet postarší arménský fanoušek čekající frontu na bezpečnostní kontrolu před stadionem.
Přes přítomnost prezidentů panovala na stadionu, na kterém byl i nepatrný hlouček tureckých fanoušků, nepřátelská atmosféra. Když se na trávníku objevili první turečtí fotbalisté, ozval se ohlušující pískot, stejně jako o chvíli později, kdy zazněla turecká hymna.
Utkání pak burácející tribuny skandující „Hajastan, Hajastan“, jak zní arménsky název země, prožívaly více jako válečné tažení než jako sport. Kdyby se některému arménskému fotbalistovi podařilo dát Turkům gól, stal by se národním hrdinou. Bojového ducha si arménští diváci posilovali i obřími hesly žádajícími uznání genocidy, hlásajícími, že turecký Ararat je arménský, či rozvinutím obří vlajky Náhorního Karabachu.
Své si neodpustil ani Arménský fotbalový svaz. Do balíčku pro novináře dal i sérii historických pohlednic „arménští sportovci v Osmanské říši“, jimiž Muzeum genocidy připomnělo vyvraždění arménské diaspory v Malé Asii. „To jsou celí Arméni,“ komentoval to jeden turecký sportovní novinář.
Vzhůru na odvetu
Na fotbalovém trávníku nakonec utkání dopadlo tak, jak při síle obou mužstev dopadnout muselo. Po nerozhodném prvním poločase dali Turci dva góly, když si sice snaživí, ale semifinalistovi mistrovství Evropy nestačící Arméni nevytvořili ani jednu šanci. Mnoho arménských diváků po druhém gólu zkroušeně a mnohdy v slzách předčasně opouštělo tribuny.
Na diplomatickém poli to ale vypadá na oboustranné vítězství. „Tento zápas je začátek nových vztahů,“ prohlásil po utkání Gül. Jeho arménský protějšek Sarkisjan k tomu uvedl, že přijal pozvání na odvetu, která se hraje za měsíc v Turecku. „Myslím, že dnešek byl dobrý začátek,“ řekl Sarkisjan.
Blokáda turecko-arménské hranice, díky čemuž obě země přicházejí o astronomické sumy, ale i po sobotě zůstává v platnosti. „Bude to ještě dlouhá cesta, ale nějak změna toho zcela nenormálního stavu mezi dvěma státy v 21. století musela začít,“ řekl LN jeden z prominentních diváků utkání, arménský ministr financí Tigran Davtyan.
